Mezi puškou a vařečkou

Viac o knihe

Znáte to určitě všichni. Správný myslivec rozhodně není a nikdy nesmí být „masařem“, co měří své myslivecké úspěchy plností svého mrazáku. Přesto si však rád pochutná po celodenním trmácení na naháňce či kruhovém honu na řízném zvěřinovém guláši, přesto sem a tam zaslechne od své „sedmé svátosti“ přání. Bývá většinou proneseno nenápadně, jen tak jakoby mezi řečí. „Ty víš, že jsem ještě nikdy neochutnala divokého holuba… Ten zajíc není moc velký, na kolik způsobů ho připravíme… Myslíš, že na tom kachním tahu něco trefíš?“ Vypnete hruď, sáhnete do skříně pro pušku, provedete „nasucho“ několik prostocviků představujících rychlé zamíření – a očekáváte přízeň Dianinu. Bohužel, Diana si vzala náhradní volno, vracíte se z vycházek do přírody plni zážitků, tu přinesete jednoho hřivnáče, tu jednu divokou kachnu, z naháňky myslivecké právo, zajíce přijímáte pomalu jako dar z nebe. Není však třeba zoufat. I s malým orchestrem se dá zahrát velká symfonie (nabízí se i jiné přirovnání, ale to nechám pánským časopisům) a i vy můžete ohromit báječnou krmí připravenou z velmi skromných úlovků. Možná vás bude inspirovat i několik receptů v této knize.