Sondy do sémiotiky literárního díla

Viac o knihe

Platnost strukturalistické teze o znakové povaze uměleckého díla je v případě díla literárního, tj. útvaru psaného přirozeným jazykem, mimo jakoukoli vážnější pochybnost. O to víc pozornosti si vyžadují zvláštnosti uměleckého verbálního znaku, jejichž různé aspekty se pokoušejí postihnout sondy vysílané touto knížkou. Jde např. o otázky výstavby uměleckého textu, na níž se ve vzájemné spolupráci podílejí výsledky jeho osobitého podvojného členění a dvojích významových vztahů; o nástrahy, jež dílo právě proto staví do cesty svému interpretovi, který má pojmovým a sukcesívním jazykem popsat to, co se ze samé své podstaty brání sevření do jeho schémat; o sémiotické postupy recepce, v níž se vnímatel vyrovnává s paradoxní situací: s nutností bytostně se ztotožnit s hodnotovým poselstvím kohosi jiného, zakódovaným navíc v časově proměnlivé významové struktuře. Druhá část knížky se pak pokouší domýšlet některá řešení obsažená v teoretickém odkazu velkých osobností, zejména J. Mukařovského. Část třetí kombinuje teoretické úvahy s jejich aplikací, a to při analýze české poezie dvacátých a třicátých let.