Když mluvit znamená jednat

Viac o knihe

Vnímání francouzské divadelní tvorby v českém prostředí je poznamenáno paradoxem: zatímco někteří ji považují za mnohomluvnou a statickou, jiní obdivují její schopnost *zviditelňovat, zpřítomňovat* slovo. Kniha se zaměřuje na tendence a trendy divadla přelomu 20. století a zkoumá roli slova na francouzských scénách. Vychází převážně z osobních diváckých zážitků autorky a soustředí se na Paříž a její okolí. Cílem není pouze popis a hodnocení inscenací, ale snaha dospět k zobecňujícím závěrům. Kapitoly se věnují různým divadelním fenoménům, jako je inscenování klasických textů, status Francouzské komedie, současná dramatická tvorba, významné počiny francouzských režisérů, přesahy divadla k jiným žánrům a aktuální myšlení o divadle. Autorka ukazuje, jak je francouzská divadelní kultura spojena s úctou k dramatickému textu a kultivací jevištní řeči, která je klíčovým specifikem tohoto umění. Francouzští herci si jsou vědomi významu stylizované jevištní řeči, i když přecházejí do televize či filmu. Velká část francouzského divadla se stále řídí výrokem abbé d'Aubignaca *Parler, cest agir*, s důrazem na to, aby diváci mohli *entendre le texte*, tedy slyšet a porozumět textu.