Parametre
- 308 stránok
- 11 hodin čítania
Viac o knihe
Během 17. století se zásadně proměnily představy o univerzu, kdy novověká věda nahradila malý geocentrický kosmos nepředstavitelně velkým vesmírem, zbaveným teleologie a hierarchie. Odhady vzdálenosti hvězd se zvětšily milionkrát, což mělo zásadní důsledky pro uvažování o postavení člověka. Člověk přestal být ústředním prvkem kosmu, místo něj se za takový prvek považoval Bůh, jehož atributy se odrážejí v uspořádání vesmíru. Racionální bytosti, včetně člověka, zůstávají privilegovanými stvořeními, schopnými rozpoznat stopy Stvořitele a vzdát mu hold. Novověký člověk tedy není ztracen v kosmu, ale vesmír je plný racionálního života, jehož nositelé se vzájemně pozorují dalekohledy. Vesmír není prázdnotou, ale představuje poznávací výzvu, která probouzí zvědavost a vede k rozšiřování vědeckého poznání. Poznávání vesmíru a realistické zhodnocení lidského postavení tak nebylo šokem, ale osvobozením od sebestředných předsudků a naivních pověr.
Nákup knihy
Člověk a hvězdy v raném novověku, Daniel Špelda
- Jazyk
- Rok vydania
- 2019
- product-detail.submit-box.info.binding
- (mäkká)
Platobné metódy
Tu nám chýba tvoja recenzia
- Titul
- Člověk a hvězdy v raném novověku
- Jazyk
- česky
- Autori
- Daniel Špelda
- Vydavateľ
- Togga
- Rok vydania
- 2019
- Väzba
- mäkká
- Počet strán
- 308
- ISBN10
- 8074761487
- ISBN13
- 9788074761485
- Série
- Štítky
- Náučná literatúra, Spoločenské vedy, Ezoterika & Náboženstvo, Veda & Matematika, Prírodné vedy, Náboženské témy, Náboženstvo, Vesmír, Antropológia, Astronómia, Náboženské témy, 17. storočie, Boh a človek, Kozmológia, Človek a príroda, Vedecký svetový názor
- Pôvodný názov
- Člověk a hvězdy v raném novověku - Studie k antropologickým souvislostem rozvoje novověké kosmologie
- Hodnotenie
- 5 z 5
- Anotácia
- Během 17. století se zásadně proměnily představy o univerzu, kdy novověká věda nahradila malý geocentrický kosmos nepředstavitelně velkým vesmírem, zbaveným teleologie a hierarchie. Odhady vzdálenosti hvězd se zvětšily milionkrát, což mělo zásadní důsledky pro uvažování o postavení člověka. Člověk přestal být ústředním prvkem kosmu, místo něj se za takový prvek považoval Bůh, jehož atributy se odrážejí v uspořádání vesmíru. Racionální bytosti, včetně člověka, zůstávají privilegovanými stvořeními, schopnými rozpoznat stopy Stvořitele a vzdát mu hold. Novověký člověk tedy není ztracen v kosmu, ale vesmír je plný racionálního života, jehož nositelé se vzájemně pozorují dalekohledy. Vesmír není prázdnotou, ale představuje poznávací výzvu, která probouzí zvědavost a vede k rozšiřování vědeckého poznání. Poznávání vesmíru a realistické zhodnocení lidského postavení tak nebylo šokem, ale osvobozením od sebestředných předsudků a naivních pověr.