Podnájemník

Román, kde nedozvíte jméno hlavního hrdiny, asi také možná proto, aby se v něm čtenář občas našel i sebe. Zdánlivě jednoduchý příběh obyčejného inženýra však při hlubším zkoumání jednoduchý vůbec není. Hlavní postava těžko v někom vzbudí nějaký jeden konkrétní pocit: slitování, nenávist, nepochopení atd. Román je propleten nekonečným prohrabáváním hlavní postavy ve svých myšlenkách a bezbřehým ponořením do sebe, kdy skoro ob řádek čtenář dočítá o pověrčivosti, stálém hledáním svého "já", o tom, jak se hlavní hrdina snaží hledat souvislosti mezi jevy, které na první pohled souviset vůbec nemusejí. Já jsem měl pocit, že hlavní hrdina pořád hledá argumenty úplně ke všemu, snad i k tomu, proč nejít na záchod! Žádná sebejistota, žádný cíl, žádná iniciativa snad v ničem, jako by se pořád nechává unášet proudem života. Pomatenec to však v žádném případě není, je to vzdělaný člověk, nějak velký asociál také ne.