Rozhodně ne on

Viac o knihe

Jediné, co jsem si ke svým třicátým narozeninám přála, byla velkolepá a nezapomenutelná noc… Místo toho jsem se nechala zbouchnout svým šéfem. No tak počkejte. Než mě začnete soudit (já vás *vidím*), v té době jsem nevěděla, že je to můj šéf. Věděla jsem pouze to, že to byl ten nejpřitažlivější muž, kterého jsem kdy viděla, k tomu přidejte britský přízvuk a rty, které se na celé hodiny zmocnily mého těla. Když pak ten mizera předpokládal, že si dáme další kolo poté, co označil můj byt mimo jiné za „krabici od sušenek“, vykopla jsem ho a doufala, že už ho nikdy znovu neuvidím. To mi ovšem vydrželo jen čtyři týdny… Tehdy jsem si totiž uvědomila, že mám ‚zpoždění‘ a dvacet různých těhotenských testů odhalilo skutečnost, jíž jsem nechtěla uvěřit. A když jsem si myslela, že strávím další čtyři týdny tím, že ho budu hledat, objevil se v mé práci v dveřích, a nadřízený nám ho představil jako našeho nového generálního ředitele. Tohle na celé té situace však není to nejhorší. To ani omylem. Ukázalo se totiž, že v noc, kdy jsme se setkali, mi ten muž něco zatajil, a dalších osm měsíců mě čekalo ještě víc komplikací, než bych si kdy dokázala představit…