Medialita divadla : v souvislostech české teorie divadla

Viac o knihe

Kniha zkoumá divadlo v širších mediálních souvislostech, aniž by se snažila vymezit pevné hranice tohoto umění. V návaznosti na českou teorii divadla se zaměřuje na zakládající, mediálně-konstitutivní rysy divadelního aktu a zkoumá, co všechno a za jakých podmínek může být považováno za divadlo. Hlavní pozornost je věnována dichotomii divadla a skutečnosti, tedy otázce, jak divadlo, ač zakořeněné v životě, zůstává mediálně vytržené. Kniha se zaměřuje na českou teorii divadla a analyzuje témata v kontextu její tradice a specifik, jako jsou syntetický základ, bezprostřednost jako systémový rys média, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění a aktivní pozice diváka. Zahraniční autoři jsou v práci prezentováni jako protipól této tradici, zejména v souvislosti s českou estetikou. Důraz je kladen na pražsko-brněnskou strukturálně-sémiotickou školu, i když není programově deklarována. Tato orientace v myšlení o divadle se objevuje u teoretiků z pražské DAMU a katedry divadelní vědy na Univerzitě Karlově, ale také v pracích některých brněnských divadelních teoretiků.