Kapitulní otázka olomoucká a obsazování arcibiskupského stolce v Olomouci od roku 1880 do poloviny 20. století

Viac o knihe

Olomoucká kapitula měla od roku 1207 privilegium svobodné volby (arci)biskupa. Podle vídeňského konkordátu z roku 1448 obsazoval papež kanonikáty v lichých měsících, zatímco v sudých volili kanovníky stávající členové kapituly. Císař Josef II. v 18. století omezil vliv Svatého stolce tím, že vyhradil papežské měsíce pro obsazování panovníkovi. V roce 1772 byl do stanov kapituly přidán požadavek inkolátu, který byl v roce 1826 změněn na požadavek šlechtického původu, paradoxně v době, kdy ostatní kapituly tento požadavek opouštěly. Tato šlechtická výlučnost vyvolávala nevoli mezi kněžstvem občanského původu. Až v roce 1880 došlo k ústupku, kdy císař mohl jmenovat kanovníky i občanského původu. Při první volbě po této úpravě byl zvolen kanovník nešlechtického původu Theodor Kohn. Staré stanovy z roku 1826 byly nahrazeny novými až v roce 1994, kdy byly schváleny v souladu s Kodexem kanonického práva. Řešení kapitulní otázky bylo komplikováno snahou státní moci o vliv na obsazování kapitul a volbu arcibiskupa, přičemž kanovníci někdy komplikovali situaci lpěním na starých privilegiích. Definitivní vyřešení otázky bylo ovlivněno historickými okolnostmi, jako zánik monarchie a nové ustanovení kanonického práva. Na základě archivních materiálů a dobových dokumentů je popsána snaha o vyřešení této problematiky.