Děti války

Viac o knihe

Když se řekne Lékaři bez hranic, mnozí si představí chirurga se skalpelem v ruce. Naše spolupracovníky však čeká práce i s lidskou psychikou, která vyžaduje mnohem delší čas na uzdravení. Děti, o kterých autorka píše, prožily nepředstavitelná muka: chlapec viděl, jak mu hoří bratr, dívka přišla o naději na spokojený život kvůli zjizvené tváři, a mnohé děti trpí nočními můrami, pomočováním a agresí. Musely uprchnout ze svých domovů a v nové zemi se staly bezcennými občany, čelíce posměchu spolužáků. Terapie se stává jediným místem, kde se mohou cítit bezpečně a být dětmi. Autorka svým pacientům dává arabská jména, jako Mughlaq, Alkham nebo Baryi, a snaží se najít klíč k jejich problémům, přičemž ji ztěžuje jazyková bariéra a kulturní tabu. Komunikuje skrze překladatelku a musí balancovat na hraně společenských norem, jako je tabuizované téma sexuality nebo pozdrav mezi mužem a ženou. Zvládá extrémní pracovní tempo, protože ví, že děti ji potřebují.