Syndrom neklidných duší

Syndrom neklidných duší je pro mě kniha, u které jsem si nejednou řekla: „No, asi ji čtu ve špatný čas." A bohužel.. u mě to tentokrát prostě neklaplo. Děj je zasazen do psychiatrického prostředí, kde se postupně seznamujeme s jednotlivými pacienty a jejich příběhy. Kostlivci ve skříních, odhalování traumat, temná minulost - všechno tu je. Vlastně jde o poměrně klasickou konstrukci, která sama o sobě neurazí, ale ani nijak nepřekvapí. Hlavní problém pro mě ale představoval styl psaní. Kniha je napsaná zvláštním, těžko uchopitelným způsobem, který mi bránil se do příběhu ponořit. Četla se mi špatně, místy až nepříjemně roztříštěně, a místo toho, aby mě vtahovala hlouběji do psychiky postav, spíš mě držela v odstupu. Příběhy pacientů mají potenciál být silné a emočně náročné, ale zůstávají spíš na povrchu. Odhalování minulosti sice přichází postupně, ale bez skutečného dopadu. Čtenář ví, že by měl cítit napětí nebo empatii - jenže text mu k tomu nedává dostatečný prostor ani vodítka. Celkově na mě kniha působila nevyváženě. Atmosféra je místy slibná, téma samo o sobě zajímavé, ale zpracování tomu podle mě ubírá sílu. A ano, je dost možné, že jinému čtenáři sedne mnohem víc. Mně ale v daný moment prostě nesedla.