Moderní a lokální Architektura českých Němců 1891–1918

Viac o knihe

Kolem roku 1900 se v Čechách prosazuje moderna, zatímco proces české národní emancipace vrcholí a české umění se otevírá západnímu světu. Němečtí umělci v Čechách začínají teprve uvědomovat svou identitu a soutěží s českými kolegy o zařazení do mezinárodního rozvoje moderny, přičemž si zároveň uvědomují důležitost vlastní svébytnosti a kulturní tradice. Jak se tyto zdánlivě neslučitelné intence projevily v architektuře? Dnes bývá architektura českých Němců považována za méně moderní, což může být zkreslené naší tendencí hodnotit české umění především podle modernosti, zatímco u českých Němců se zaměřujeme na nacionalismus a tradicionalismus. Cílem knihy není posoudit modernost českoněmeckých architektů, ale představit jejich práci jako součást evropského diskurzu. Tradicionalismus nemusí být spojen s nacionalismem, ale může vycházet z touhy po předindustriální jednoduchosti a přirozenosti. Architektura přelomu 19. a 20. století měla dvojí tvář: obracela se ke kořenům a sledovala potřeby nové doby. Kapitoly se věnují vztahu moderního a tradičního v architektuře a problematice německého umění v Čechách, přičemž se zaměřují na klíčové osobnosti českoněmecké architektury. Publikaci doprovází historické fotografie a archivní materiály.