Viac o knihe
Lidii Maksymowicz byly tři roky, když se spolu se svojí matkou dostala do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. A třináct měsíců v tom pekle přežila, zavřená v dětském baráku jako jeden z „pokusných králíků“ doktora Josefa Mengeleho. Lidiina matka, katolička, se už na začátku války připojila k běloruskému odboji: byla mladou ženou s malou dcerkou a rozhodla se, že se bude skrývat a bojovat proti nacistickým zvěrstvům. Běloruské lesy jsou posledním světlým bodem, na který se Lidie pamatuje, než nastala osvětimská tma. Z tábora se dostane v lednu roku 1945 po osvobození ruku v ruce se ženou, která není její matkou: je to bezdětná Polka, která se rozhodne osvojit si jednu z osiřelých holčiček, které zůstaly samy v táboře posetém mrtvolami. Lidia vyrůstá s ní, ale na svoji pravou matku nezapomíná. Nepřestává věřit, že je naživu, a hledá ji. A v příběhu, který připomíná zázrak, ji také najde. Z tábora si Lidia pamatuje mlčení: se zaťatými zuby, ve snaze přežít, bez možnosti dovolit si sebemenší projev citů. Teď však znovu našla svůj hlas a rozhodla se, že svůj život věnuje provolávání kréda „už nikdy víc“. Protože historie se může opakovat.
Nákup knihy
Holčička, která neuměla nenávidět, Lidia Maksymowicz, Rodari Paolo
- Jazyk
- Rok vydania
- 2024
- Väzba
- (pevná)
Platobné metódy
Tu nám chýba tvoja recenzia
- Titul
- Holčička, která neuměla nenávidět
- Jazyk
- česky
- Autori
- Lidia Maksymowicz, Rodari Paolo
- Vydavateľ
- Kontrast
- Rok vydania
- 2024
- Väzba
- pevná
- Počet strán
- 191
- ISBN10
- 8027722721
- ISBN13
- 9788027722723
- Série
- Štítky
- Beletria, Historické romány, Holokaust
- Prvé vydanie
- 2022
- Pôvodný názov
- La bambina che non sapeva odiare Znač
- Hodnotenie
- 4,45 z 5
- Anotácia
- Lidii Maksymowicz byly tři roky, když se spolu se svojí matkou dostala do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. A třináct měsíců v tom pekle přežila, zavřená v dětském baráku jako jeden z „pokusných králíků“ doktora Josefa Mengeleho. Lidiina matka, katolička, se už na začátku války připojila k běloruskému odboji: byla mladou ženou s malou dcerkou a rozhodla se, že se bude skrývat a bojovat proti nacistickým zvěrstvům. Běloruské lesy jsou posledním světlým bodem, na který se Lidie pamatuje, než nastala osvětimská tma. Z tábora se dostane v lednu roku 1945 po osvobození ruku v ruce se ženou, která není její matkou: je to bezdětná Polka, která se rozhodne osvojit si jednu z osiřelých holčiček, které zůstaly samy v táboře posetém mrtvolami. Lidia vyrůstá s ní, ale na svoji pravou matku nezapomíná. Nepřestává věřit, že je naživu, a hledá ji. A v příběhu, který připomíná zázrak, ji také najde. Z tábora si Lidia pamatuje mlčení: se zaťatými zuby, ve snaze přežít, bez možnosti dovolit si sebemenší projev citů. Teď však znovu našla svůj hlas a rozhodla se, že svůj život věnuje provolávání kréda „už nikdy víc“. Protože historie se může opakovat.


