Upanišady

Viac o knihe

Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.–3. stol. př. n. l.), mají kulturní význam srovnatelný s biblí. Jsou základem hinduismu, jógy a indické filosofie, a také východiskem buddhismu. Obsahují třináct starých indických posvátných textů, mezi nimiž jsou hlavní upanišady jako Brhadáranjaka, Čhándógja a další. Překladatel Dušan Zbavitel, který za svůj překlad obdržel Státní cenu, doplnil texty podrobnými poznámkami založenými na starých komentářích a moderních badatelích. Toto období, považované za "osovou dobu lidských dějin", bylo klíčové pro formování světového myšlení. V té době žili významní myslitelé jako Buddha a Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, usilovali o vyšší moudrost a zkoumali spojení mezi lidským bytím a kosmickými skutečnostmi. Zatímco védské texty se soustředily na rituály, upanišady se zaměřily na lidskou osobu a její místo ve vesmíru. Závěrem upanišad je rovnice: átman, podstata "já", se rovná brahma, nejzazší realita světa. Tyto texty, bohaté na podněty k zamyšlení, ovlivnily nejen indickou filosofii, ale i buddhismus a džinismus, a v 19. století také západní myslitele. Dodnes jsou významným zdrojem pro učitele jógy na Západě.