Klasické židovství - kultura a historie rabínské doby

Viac o knihe

Rabínská doba, od zničení jeruzalémského Chrámu v roce 70 do konce rabínských akademií kolem roku 1040, je považována za „klasické židovství“. V tomto období byly položeny základy, které formovaly židovský život a ovlivňují ho dodnes. Klíčovým prvkem je vznik a rozvoj rabinátu, kde rabín zastupuje židovství, v němž Tóra nahradila Chrám a které se přesunulo do diaspory. I když se Židé vzdali politického uspořádání, zahrnuli do svého náboženství veškerý život společenství. Židovství se vyvíjelo nejen vnitřně, ale také reagovalo na vlivy okolního světa, včetně helénismu, gnóze a křesťanství. Kniha zkoumá proměny sociální struktury po pádu Druhého chrámu a analyzuje vůdcovské nároky patriarchů, exilarchů a rabínů v Palestině a Babylonii. Zohledňuje hospodářské a politické okolnosti, které ovlivnily nástup nových židovských vůdců. Dále se zabývá duchovní stránkou klasického židovství a souvisejícími texty, přičemž čerpá z nejnovějších výzkumů judaistiky, historie a archeologie, a zároveň se opírá o tradiční rabínskou literaturu. Kniha se snaží představit rabínské židovství jako celistvou historickou skutečnost a zdůrazňuje, že židovství je především náboženství činu, nikoli víry, i když se obě dimenze vzájemně prolínají.