Josef Žemlička Knihy

Náš přední odborník na dějiny přemyslovské epochy se ve své nejnovější monografii zabývá vládou a diskutabilní osobností pátého českého krále, jehož životní příběhy připomínají svými vrcholy a pády osudovou houpačku. Nemilovaný mladší syn krále Václava I. nejprve neblaze proslul neúspěšnou vzpourou proti otci, aby vzápětí nerovným sňatkem získal to, oč neúspěšně usilovaly generace jeho předchůdců: získal rakouské dědictví a podstatně rozšířil tradiční českomoravské jádro přemyslovské moci. První dvacetiletí jeho vlády bylo svědkem nebývalého vzestupu českého státu, jenž se v době úpadku císařské moci stal hlavní středoevropskou mocností. Ostatně to nejlépe vyjadřuje jeho přízvisko „král železný a zlatý“.

Okolo roku 1000 postihla vznikající český stát krize, ohrožující jeho bytostnou podstatu. Jaké alternativy dalšího vývoje se přemyslovským vládcům nabízely, jak se dokázaly Čechy a Morava zabudovat do politického systému tehdejší Evropy, popisuje toto rozsáhlé dílo. Královské tituly Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. byly symbolickými mezníky tohoto vývoje, poznamenaného nejen slavnými bitvami, ale i krutými bratrovražednými boji.

Je to zvláštne, keď vysvitne, že z jedného dievčatka sú z čista jasna dve. A práve také čosi sa prihodí v letnom tábore. Lujza sa tam zoznámi s Lotkou, ktorá sa na ňu ponáša viac, ako vlastný obraz v zrkadle. Krátke pátranie však rozlúskne tento oriešok: dievčatá sú dvojičky. Ich mama sotcom sa dávno rozviedli a každý si vzal do opatery jednu z nich. Dievčence vyhútajú plán, že po prázdninách sa vymenia. Rátajú s tým, že ich ani vlastní rodičia nerozoznajú. Alebo azda áno? Podarí sa im obnoviť pretrhnuté rodinné putá? Dokážu deti napraviť chyby svojich rodičov? Na vtipnom príbehu, ktorý rozpráva veselo o vážnych témach, sa už pobavilo niekoľko generácií čitateľov.

Monografie se snaží podat celkový obraz dramatického přerodu raně středověkého knížectví v plně centralizovanou monarchii vrcholného středověku, k němuž došlo za vlády Přemysla Otakara I. v první třetině 13. stol.. Autor se neomezuje pouze na postavu panovníka, i když neopomíjí ani jeho osobní život, provázený neustálými spory kolem dvou manželství. Snaží se o maximálně komplexní obraz doby, a to nejen v českém, nýbrž i v širším evropském kontextu, a mimo Přemyslova státnického díla, líčí i hospodářské a sociální proměny tehdejší české společnosti.

Kolektiv více než třiceti domácích a zahraničních autorů nabízí pohled na benediktinství jako na jev, který již téměř půldruhého tisíciletí spolupůsobí v dějinách Evropy a jehož stopy jsou dobře čitelné v její vzdělanosti a kultuře. Úvodní kapitoly knihy vytváří svým zaměřením na mnišství v rodící se středověké Evropě obecný rámec tématu. Na něj navazuje soubor studií o křesťanství a působení benediktinů v nově vznikajících státech střední Evropy a o jejich kontaktech se západoevropským mnišstvím. Součástí svazku je také „Monasticon“, katalog vybraných benediktinských klášterů.

První modernizace našich dějin za králů Přemysla Otakara I. a Václava I. přetvořila přemyslovské Čechy ve vzorové středoevropské království, jehož váhu znásobovaly rozmach měst, zakládání nových vesnic, odkrývání stříbrných nalezišť a posílení centrální moci. Vznikala pozemková šlechta, osamostatnila se církev a zmizel do té doby etnicky jednotný ráz českých zemí.

Podtitul: Poslední rozmach Přemyslovců (1278-1301) Václav II. mohl být považován za úspěšného vládce. Na podzim 1300 se nechal ve Hnězdně korunovat polský králem a příštího roku vyjednal pro syna korunu uherskou. Byl to fenomenální úspěch, anebo si tím vydláždil cestu k problémům, které lemovaly konec jeho panování? Protože okolní svět ani „národní“ opozice v Polsku a Uhrách se nechtěly smířit s takovým vychýlením mocenské rovnováhy. A co tomu předcházelo? Měl Václav tak zdatné rádce a diplomaty, či tomu napomohl šťastný souběh okolností? Jakou roli v tom sehrálo stříbro českých hor, o němž se v cizině bájilo? Jen všestranný rozbor může dát odpověď na tyto i další otázky.

Příběh druha knížat a králů z Čech okolo roku 1100. Hlavní hrdina Kukata, jehož úkolem je zabíjení nepohodlných protivníků svého pána, se pohybuje v pestré společnosti.Od knížat až po otroky. Dá se mezi nimi určit nejedna skutečná osobnost. Kukata málokdy zůstává delší čas na jednom místě. Stále někam chvátá a něco chystá. Loví, bojuje, hoduje, provází své knížecí pány, opouští je, táhne s vojsky, mstí se, má nejen přátele a lstivé protivníky, ale i své lásky a potěšení. Znojmo, Praha, Zbečno, Brno, Chrudim, Malín, Sázava, Vyšehrad nebo Řezno na Dunaji patří jen k některým zastávkám jeho putování. Autor je renomovaným odborníkem, který se dlouhodobě věnuje středověkým dějinám.

Jak se rodili a umírali, jak se ženili a bavili, válčili, navzájem se mrzačili a pronásledovali, jak byli pohřbíváni, ale také jak nastupovali na trůn, jak vládli a jak se z knížat stali dědiční králové. O tom všem vypráví čtenářsky zajímavá a odborně fundovaná kniha Josefa Žemličky.

Kolonizace, města a stříbro v závěru přemyslovské epochy. V druhé půli 13. století dosáhla přemyslovská epocha již dříve zahájenými hospodářskými a sociálními změnami kulminačního bodu svého staletého vývoje. I české země přitom vcházely do styku s migračními pohyby, které měnily etnické poměry mezi Labem a Odrou. Zasáhly hlavně Slezsko, ve slabší míře i Čechy a Moravu. Završování těchto procesů, jejich vztah ke staršímu osídlení a jakou roli v tom sehrávaly tvořící se vazby mezi vesnicí a městem, to jsou otázky pro pochopení celého 13. století. Právě v nich spočívá těžiště příštích výkladů, ukončených rolí jihlavských, brodských a ve vrcholné fázi kutnohorských stříbrných nalezišť. Bez nadějí vkládaných do kutnohorských couků by stěží světlo světa spatřil „věčný a pevný“ pražský groš, ohlašující zásadní obrat v monetární praxi českých zemí, jejich další hospodářskou aktivizaci a pokračující posilování „městských“ regionů. Již tehdy se zároveň dá pozorovat i odvrácená strana tohoto „pokroku“, a to jeho zásahy do přirozené krajiny se všemi důsledky z toho plynoucími.