Dagmar Krásná Poradie kníh (chronologicky)

Rodiny vznikají různým způsobem – tahle se prostě našla. Kniha je nejen o vzniku jedné atypické rodiny, ale také o radostech a úskalích pěstounské péče z pohledu ženy, která se netradičním způsobem stala pěstounkou a opatrovnicí dvou děvčat a později přijala do péče postupně tři další dívky, z toho dvě s handicapem. Ludmila Janáková se narodila v roce 1969. Po ukončení gymnázia v Příbrami vystudovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a později ještě speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UK v Praze. Rok a půl pracovala v Londýně jako au-pair. Po návratu do ČR působila jako speciální pedagog v různých školských zařízeních. Dlouhodobé pěstounské péči se začala věnovat před více než dvaceti lety. Celkem měla nebo má v péči pět dětí, z nichž většina je již dospělá a žije samostatně. Autorka aktuálně pečuje o šestiletou holčičku s handicapem (DMO), kterou přijala v roce 2024. Společně s nimi žije také druhá nejmladší dcera (23 let), která má Aspergerův syndrom..

Dievčenský román. Kniha obsahuje tri príbehy: Magda, Dva týždne prázdnin a Som už veľká dievčina. Hrdinkou týchto troch na seba voľne nadväzujúcich častí je trinásťročná Magda, pražská študentka. Magda je mimoriadne citlivá, hlboko sa jej dotýkajú problémy ich rodiny. Rodičia - vekom už starší ako rodičia jej spolužiačok - nemajú na Magdu a jej starších nevlastných súrodencov Petra a Linku veľa času. Preto sa Magda cíti osamelá, v jej mysli sa vynára množstvo otázok, na ktoré jej nemá kto odpovedať. Porozumenie hľadá medzi svojimi priateľmi. Prežije s nimi dva veľké prázdninové týždne, získa cenné skúsenosti a začína vnútorne dozrievať. Už to nie je dievčatko, ale dospievajúca dievčina, ktorá si uvedomuje zložitosť vzťahov medzi ľuďmi.

O čem že si tu přečtete ? O princi, který vysvobodil princeznu ze zajetí zlého kouzelníka a také o jiném ,tentokrát pošetilém princi, který se velice trápil, že mu ještě nenarostly vousy. O chudé a chromé Kolombíně, kterou uzdravila hodná čarodějnice, aby se mohl stát tanečnicí. O lakomém králi skřítků, jeho sestře Flossibelle s lokty tak ostrými, že jimi rozřezávala ubrusy na stolech. O statečném chlapci Joeovi a jeho pejskovi s krásným jménem Samuel Vrťátko. A spoustu dalších krásných pohádek ze všech koutů světa ......

"Rybářem se člověk nestává, ani se jím nerodí. Rybařině člověk propadá jako coctailu, nikotinu, divadlu a platinovým blondýnkám". Dvěma větami charakterisuje autor v úvodu vznik rybáře amatéra; a aby bylo jasno, vyvrací také hned na začátku všeobecně panující pověru, "že rybařinouse kurýrují nervy". Nezasvěceným se zdá, že rybařina je klid sám, ale věřme autorovi, který se ďáblu upsal již v mládí: "Nedejte se mýlit tím, že rybář sedící u vody vypadá tak hrozně klidně, když očima roentgenuje vodu pod sebou. Víte, vy blázni a blázínkové, co se v něm právě odehrává? Víte vy, jaké vysokofrekvenční napětí jej uvedlo do této ztrnulosti? Jaké mocnosti nebe vyzývá, aby mu daly vnuknutí, nesedí-li tady zbytečně a neměl-li by jít kousek proti proudu?" Tak je to tedy s rybyřinou. Svá tvrzení dokládá ovšem autor důkazy. V několika povídkách vzpomíná na své rybářské zážitky, na svůj první úlovek, který rozhodl o všech příštích dovolených; vypráví i o jiných umělcích (Jiří Mahen, Martin Frič), aby také oni vydali svědectví o rybařině vnitrozemské.