Zdeněk Hojda Knihy

Die Schrecken des Dreißigjährigen Krieges sind über Jahrhunderte im kollektiven Gedächtnis präsent geblieben. Millionen von Menschen kamen ums Leben, manche Gegenden im heutigen Deutschland und seinen Nachbarstaaten wurden regelrecht entvölkert. Ausgehend vom Schicksal eines schwedischen Zeitgenossen schildert Peter Englund, wie der Krieg die Kultur, die Gesellschaft und die Geschichte in Europa geprägt hat und wie er die Menschen formte, die in seinen Mahlstrom hineingezogen wurden. «Englund vollbringt das Kunststück, die Ereignisse dieses ersten europäischen Krieges von den Staubwolken zu befreien, um sie dem Leser fast greifbar nahezubringen.» Deutschlandfunk

Podtitul: Historie první severní války Historie válek, které vedli Švédové ve druhé polovině 17. století proti Polsku a Dánsku. Velmi rozsáhlá historická studie volně navazuje na autorovu knihu Nepokojná léta. V té líčil historii třicetileté války (1618–1648). Válečnými událostmi čtenáře provázela postava švédského válečníka Erika Dahlbergha. Tato postava vystupuje i v této části druhé, ovšem hlavní historickou postavou je tentokráte švédský král Karel X. Gustav. Tento král vedl v padesátých letech 17. století válku s Polskem a později s Dánskem. Oba tyto navazující válečné konflikty autor velice zeširoka popisuje. Postava krále je zachycena od narození až do smrti v roce 1660. Ze švédského originálu „Den Oövervinnerlinge. Om den svenska stormaktstiden och en man i dess mitt“ přeložila Dagmar Hartlová. Doslov, přehled dat a událostí a odborná revize Zdeněk Hojda. Na vazbě použito obrazu Karla Fabritia „Strážný“ (Státní muzeum Schwerin). Ilustrace z dvousvazkového spisu Samuela von Pufendorfa „De rebus a Carolo Gustavo Sueciae rege gestis commentariorum libri septem“, Norimberk 1696 (Strahovská knihovna). Větší část rytin je dílem Willema Swiddeho (datováno 1688), předlohou byly v mnoha případech kresby a náčrty Erika Jönssona Dahlbergha.

Práce českého historika Z. Hojdy se zabývá sochami a pomníky, které vznikly v Praze i v jiných městech České republiky od počátku 19. století do 90. let 20. století. Autor nezapře historika, jenž pohlíží na sochu jako na produkt své doby, politického myšlení. Uvádí historické souvislosti, které vedly ke vzniku konkrétní sochy, a zároveň i jejich společensko-politické pozadí. Některé zde zmiňované pomníky již byly strženy a odstraněny, jiné zdobí města dodnes. Výklad dokreslují dobové fotografie, nákresy a vtipné karikatury z tisku.

Sborník, který má v názvu vetknuté pouto přátelství, je věnován dvěma historičkám, jejichž přátelství a vzájemná badatelská spolupráce trvají mnoho let. Obě jsou mimořádnými osobnostmi na poli dějin kultury, vzdělanosti a duchovního života českých zemí 17. a 18. století. Proto se stejným směrem ubírá i dvacet devět studií, které svým zaměřením zasahují do celé řady historických témat. Zastoupeny jsou kulturní dějiny v širokém slova smyslu, dějiny církve a náboženského života, dějiny výtvarného umění a literatury, dějiny knihoven, univerzitní dějiny a mnohé další. Mimořádně zajímavou skupinu tvoří příspěvky k dějinám misií a misionářů ve vzdálených končinách Evropy a světa. Autoři vycházeli také z dosud nevyužitých a mnohdy i nově objevených pramenů, například z barokních kázání, historických katalogů knihoven, bohaté škály biografických pramenů především z jezuitských archivů, ale i z dobového periodického tisku.

Peter Burke untersucht nicht nur Kunst, Ökonomie und Politik, sondern das gesamte gesellschaftliche Panorama der Renaissance: Die Beziehungen zwischen der Malerei und den anderen Künsten, zwischen der Philosophie und den Wissenschaften, die Organisation künstlerischer Arbeit, Herkunft und Status

Poutavé vyprávění o cestě, která byla zlomovým momentem v životě jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších mužů českého království přelomu 17. a 18. století – hraběte Heřmana Jakuba Černína z Chudenic. Dvacetiletý Heřman Jakub podnikl v letech 1678–1682, tak jako jiní mladíci jeho stavu a věku, kavalírskou cestu po Evropě. Jeho putování bylo výjimečné svou délkou trvání i vzdáleností, kterou cestovatel společně se svým doprovodem urazil, finanční náročností a především tím, že si během cesty psal deník, který se dodnes dochoval. První díl knihy zasazuje Černínovu cestu do časového, prostorového i kulturního kontextu barokní Evropy. Autoři podrobným popisem rodinného zázemí hraběte, cestovatelské každodennosti i navštívených zemí a měst za pomoci pečlivě vybraných dobových ilustrací načrtávají kulisy, v nichž se cesta odehrála. Pohnuté události závěru Černínova putování dovolily knihu koncipovat – při zachování všech nároků na vědeckou publikaci – jako napínavé vyprávění, které osloví jak odbornou veřejnost, tak čtenáře se zájmem o historii.

Poutavé vyprávění o cestě, která byla zlomovým momentem v životě jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších mužů českého království přelomu 17. a 18. století – hraběte Heřmana Jakuba Černína z Chudenic. Dvacetiletý Heřman Jakub podnikl v letech 1678–1682, tak jako jiní mladíci jeho stavu a věku, kavalírskou cestu po Evropě. Jeho putování bylo výjimečné svou délkou trvání i vzdáleností, kterou cestovatel společně se svým doprovodem urazil, finanční náročností a především tím, že si během cesty psal deník, který se dodnes dochoval. Druhý díl přináší cestovní deník Heřmana Jakuba Černína. Zápisky z deníku, které byly vedené vždy v jazyce té země, kde se hrabě právě nacházel, předkládají autoři této knihy čtenáři formou zrcadlové kritické edice – v německém, italském, francouzském a španělském originále a paralelně v českém překladu.

Titul plzeňského sympozia 2023 jsme si vypůjčili od Ference Liszta (cyklus klavírních skladeb Léta putování). A ačkoliv fenomén putování jako cesty, jež má smysl sama o sobě bez ohledu na svůj cíl či praktický účel, se jistě nezrodil až v 19. století, obohatila tato epocha putování fyzické i duchovní o nové podstatné dimenze, například o putování za slavnými umělci. Zejména druhá polovina století s překotnými změnami a novými možnostmi v oblasti lidské mobility, přinesla pak obrovský rozmach cestování všeho druhu. Znamenalo to zánik jeho sociální výlučnosti, vznik masového turismu a také nové otázky: má takové cestování ještě vzdělávací či objevitelskou dimenzi? Celkem třicet příspěvků předestírá širokou škálu různých forem lidské mobility podmíněných profesí nebo služební povinností, touhou poznávat, hledáním umělecké inspirace či dobrodružství a mnoha jinými důvody. Autoři jednotlivých textů neopomíjejí ani technické předpoklady cestování a otázku proměn vnímání světa člověkem v pohybu. Cesty byly následně reflektovány a literárně či výtvarně zpracovávány, sami cestovatelé či například příslušníci kočovných řemesel se stávali objektem uměleckého zachycení. Kniha tak nabízí širokou škálu různých oborových přístupů a metod, jak fenomén putování či cestování nově a zajímavě uchopit.

aneb Mezi tím, co je, a tím, co není. Kalistova pouť po hradech a zámcích předkládá nejen historické monografie jednotlivých šlechtických sídel, ale zároveň ucelený pokus o historii české šlechty od jejího vydělení se z knížecích družiníků na sklonku 12. století do druhé poloviny 16. století. Autor zároveň autor podniká i výlety do období barokního či do romantismu 19. století.

Součástí „našeho“ společného rakouského státu byl také nemalý kus Itálie. Ani poté, kdy se valná část jižních provincií připojila ke sjednocenému Italskému království, četné vztahy a vazby nezanikly. Spojení ve společném státě nemohlo pochopitelně nepoznamenat také české země. Vedle tradičních kontaktů zprostředkovaných umělci, řemeslníky či obchodníky, zanechalo své stopy v severní Itálii i nemálo Čechů ve státních službách a v armádě. S velkou pozorností byl v Čechách sledován i boj za italské sjednocení – risorgimento. Ještě větší roli v kultuře střední Evropy sehrála duchovní či ideální „naše Itálie“. Obyvatelé českých zemí 19. století tu navazovali na staletími formované představy, ideály či stereotypy o přitažlivé mediteránní kultuře, stále obnovované četnými studijními i soukromými cestami umělců, vědců, učitelů i stále sílícího proudu novodobých turistů. Samostatnou kapitolu pak představuje přítomnost stále aktualizovaného repertoáru italské opery a role italské hudby ve středoevropské kultuře. Ideální „naše Itálie“ byla tedy přítomna v hlavách české společnosti 19. století vlastně neustále a někdy i nevědomky. A právě to přibližuje v téměř čtyřech desítkách příspěvků tento sborník.