Karlludwig Opitz Knihy

Predstavujeme Vám západonemeckého Švejka. Hoci — stop! Nie Švejka! Pre Martina Bispamcka by to bolo príliš čestné zrovnanie a Švejk by sa právom mohol cítiť smrtelne urazený, keby sme ho chceli postaviť do jedného radu s týmto kreténom, príslušníkom západonemeckého Bundeswehru. Veď vlastne tito ľudia nemajú nič, ale zhola nič spoločného. Švejk, — naivný, ale zásadný odporca vojny, bojovník práve proti takým, akým je Martin Bispamcke, slávychtivým, tupým, ješitným, nemysliacim žoldnierom, ktorí už v c. k. ríši šli a na Západe idú doteraz do armády iba preto, že sa už nikde inde uplatniť nemôžu; Švejk, — úprimný, krásny človek — a Martin Bispamcke — nie, to nie za žiadnu cenu. Skôr poručík Dub! Áno, práve poručík Dub, ktorý po obrovskom krachu c. k. armády presedlal k Hitlerovi a po ďalšom, ešte mohutnejšom krachu znovu začína šarapatiť — v Bundeswehri. Teraz je, pravda, ešte nie poručíkom, iba obyčajným dobrovoľníkom, neskôr poddôstojníkom, ale — nebyť pre neho nešťastnej náhody — určite by sa poručíkom a nie iba poručíkom bol stal, lebo mal preto všetky potrebné „predpoklady“. Tank „priateľov“ američanov urobil koniec jeho ambíciám, a Dub — Martin Bispamcke — hoci s ľútosťou, predsa musí nádejnú kariéru zanechať. Martin Bispamcke odišiel, ale koľko podobných ich tam, na nešťastie západonemeckého ľudu zostalo. A nie každého môže odstaviť „spriatelený“ americký tank. A tí, ktorí zostali, vyhrážajú, rinčia zbraňami...

Kniha je satirou na německé důstojníky - válečníky. Autor obrací pozornost na jednoho generála,který po návratu z francouzského vězení čeká ve spolkové republice na novou závratnou konjukturu pro své řemeslo. "Můj generál" známeho německého spisovatele a novináře je skvělou satirou na německou "válečnickou" povahu. Kniha dovede rozesmát, zaujme bystrostí postřehu, spádem a vtipem, zároveň však každého přinutí k hlubšímu zamyšlení nad nesmyslností válčení.

Hlavní postava satirické povídky, bývalý člen NSDAP a důstojník vojenského četnictva Spanner nedovede trvale zastírat svou minulost, ačkoliv našel po válce zaměstnání jako policejní strážmistr. Rovněž ostatní postavy, třebas tlumeněji a kompromisticky občas prozradí své pronacistické smýšlení. Vymlouvají se, že pouze plnily rozkazy. Odtud i název českého překladu, pořízeného přímo ze strojopisu, obdoba Já nic, já muzikant.

Sbírka satirických povídek, krátkých příběhů a postřehů, v nichž pokrokový spisovatel glosuje západoněmeckou skutečnost a ostře kritizuje tupost, omezenost a nepoučitelnost německého měšťáka. V úvodní povídce je vylíčena tragikomická historie řadového příslušníka bundeswehru, dokonale zpracovaného militaristickou a revanšistickou propagandou.

Plechový cirkus je protiválečný román. Na osudech řidiče Lingena, který válku přijímá jako nutné zlo, mnoho nepřemýšlí a hledí i v tom zlém najít pro sebe to nejlepší, autor postihuje psychologii masy nacistických vojáků, jejich jednání a myšlení. V naturalistických obrazech se odvíjejí před čtenářem hrozné boje Rommelovy armády v Africe, útoky v poušti, bombardování přístavů atd. K zvlášť otřesným místům patří líčení spojenecké invaze ve Francii a rozkladu německé armády.