Koncem 18. století pod vlivem osvícenství ženy odložily korzety a krinolíny a zaštítěny všeobecným ohlasem antické kultury zvolily pohodlné, téměř reformní oděvy. Měšťanský biedermeier přivedl středoevropské ženy z "antického" výletu zpět k rodinným krbům a k tradiční módě zdůrazňující ženské půvaby a mateřské city. Přirozený vývoj módní linie od biedermeieru ke stylu druhého rokoka přerušily revoluční události roku 1848, ve kterých české ženy prokazovaly značnou vlasteneckou angažovanost i nošením specifického národního oděvu. S druhou polovinou století však již rychle kráčejí do nového období, zpět ke krinolíně, k záplavě krajek a k luxusním materiálům nostalgicky připomínajícím hravý styl původního rokoka. Text doprovázejí fotografie oděvů a doplňků ze sbírek UPM, kresby dámských oděvů z unikátního skicáře, ukázky z pražských módních časopisů, včetně jednoho z prvních evropských módních časopisů vydávaného v Praze v letech 1787–1788, dále daguerrotypie, fotografie i střihové přílohy. Texty předních odborníků a bohatá dokumentace představují další kamínek do mozaiky české módní tvorby v mezinárodním kontextu.
