Diario de escritor, arte poética, confesión de la intimidad más profunda sobre obsesiones y pasiones, carta a los lectores que se fascinaron con su obra. Ernesto Sabato desnuda su alma y expone sus más iluminadoras reflexiones sobre el arte de escribir.
In his writing, Borges always combined high seriousness with a wicked sense of fun. Here he reveals his delight in re-creating (or making up) colorful stories from the Orient, the Islamic world, and the Wild West, as well as his horrified fascination with knife fights, political and personal betrayal, and bloodthirsty revenge. Spark-ling with the sheer exuberant pleasure of story-telling, this collection marked the emergence of an utterly distinctive literary voice.
Román o posledných dňoch života osloboditeľa Latinskej Ameriky spod španielskej nadvlády Simona Bolívara predstavuje "diktátora" v celkom odlišnom svetle. Nie ako slávneho "osloboditeľa", ale neurotického, predčasne zničeného starca, trpiaceho nevyliečiteľnou chorobou a mučivými spomienkami. Generál si jasne uvedomuje, že časy jeho slávy sú dávno preč a jeho celoživotné úsilie o zjednotenie juhoamerických štátov do federálneho zväzku je stratené v poryvoch miestnych oligarchov či ľavicovo orientovaných geríl. Spomienky na slávnu minulosť sa špirálovito prepletajú s prítomnými okamihmi, čo v hlavnom hrdinovi vyvoláva pocity mučivej neistoty. Márquezovi sa majstrovsky podarilo vykresliť vnútorné boje s neprestajnými prívalmi otázok, ktoré hlavnému hrdinovi "kradnú" posledné pokojné chvíle. Autor v detstve obdivoval skutky hrdinského vodcu národa, ktoré počúval z úst starého otca, a táto kniha je prinajmenšom vyjadrením jeho vďaky veľkému generálovi, ale aj návratom do vlastných chlapčenských rokov. Román je ukážkou Márquezovho magického realizmu a sondou do histórie kontinentálnej Kolumbie, ba celej Latinskej Ameriky.
Významný kolumbijský spisovatel a esejista vypráví v románě s ironickým humorem o pologramotném Indiánu, který se v touze po kousku půdy zaplete do politických událostí z let 1946–1956 a hraje v nich úlohu obětovaného.
Na začátku Martínova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále stáleho znovu vyhledávala, už Martín nepomůže: zůstala zakletá mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišná změť doutnajících dějů. Oslavována a nepochopená se může změnit ve „svět naruby“, obydlený nebezpečnými netvory. Ze španělského originálu s přihlédnutím k rukopisným úpravám autora přeložil, poznámkami a doslovem opatřil Vít Urban, verše v textu přeložil Jan Schejbal. Na obálce použita fotografie Ivana Doležala a na vazbě kresby Vladimíra Tesaře.
Román venezuelského prozaika rozvíjí na zastřeném pozadí venezuelské historie první poloviny 20. století příběh statkáře, který uchvátil moc ve státě a se zdáním ústavnosti řídí v pozadí stát jako vlastní farmu a vnucuje společnosti pravidla své kořistnické morálky. Doslov napsal Vít Urban.