Luigi Giussani Knihy

«Dnes pozorujeme, že človek je oveľa vnímavejší na otáky o konečnom zmysle života, ktoré stotožňuje s hľadaním zmyslu vlastnej existencie. Túto otvorenosť som ešte pred rokmi nepozoroval. Zdá sa, akoby sa teraz znovuzrodilo ľudské povolanie k budovaniu vzťahu k tomu, čo je zmyslom vlastnej existencie. Zdá sa mi však tiež, že o tomto znovuzrodení sa hovorí takým spôsobom, aby sa nemohlo plne uskutočniť. Tieto krátke poznámky majú prispieť k tomu, aby sme si ozrejmili toto povolanie a poukázali na jeho pozitívny zmysel». (Z autorovho “Zámeru”)

Autor se zabývá současným problémem mnoha lidí: jejich vztahu s Kristem a vztahu s církví. Dva tisíce let po pozemském životě Ježíše Krista s ním můžeme vstoupit do vztahu skrze zcela konkrétní realitu - církev. Církev, to je jednota všech těch, které Kristus oslovil, k sobě přitáhl a kteří ho vyznávají.

Opravdová výchova musí být výchovou ke kritice. Asi tak do deseti let může dítě ještě opakovat "Říkala to maminka, říkala to paní učitelka." Proč? Protože je přirozené, že ten, kdo dítě miluje, dává mu do jeho batohu to nejlepší, co v životě prožil, co v životě zvolil. V určitém okamžiku však přirozenost vede dítě, které už vlastně dítětem není, instinktivně k tomu, aby tento batoh vzalo a postavilo ho před sebe, před oči. To, co nám bylo řečeno, se tedy nutně musí stát problémem. Jestliže se to problémem nestane, člověk nikdy nedozraje, jeho jednání bude iracionální, ať už si získané názory podrží nebo je opustí.

Na počátku křesťanského nároku nestojí nějaká idea, nauka nebo sbírka přikázání, nýbrž osoba Ježíše z Nazaretu. O idejích lze diskutovat, ale osobu lze poznávat pouze v živém vztahu. Luigi Giussani v této knize představuje Ježíšovu pedagogiku a poukazuje na to, jak Ježíš svým učedníkům postupně zjevoval svou identitu Božího Syna. Tento neslýchaný nárok pochopili Ježíšovi učedníci právě skrze poznání Ježíšova lidství. To, co si získalo jejich srdce, byl Ježíšův postoj i k těm nejmenším skutečnostem a jeho láskyplný pohled na všechno. Jistota učedníků o Ježíšově identitě tedy nebyla výsledkem abstraktního shromažďování důkazů, nýbrž přirozeným vyústěním autenticky lidského vztahu.