Vladimír Neff Knihy

Trampoty pana Humbla vycházejí z jeho bezvýhradně kladného postoje ke každému vládnoucímu režimu. Vychován v loajalitě k habsburské monarchii, stal se demokratickým občanem předmnichovské republiky, kolaborantem a konfidentem gestapa za nacistické okupace, osvobozeným politickým vězněm a hrdinou z Barikád, a po Únoru nadšeným bojovníkem za socialismus. Pan Humbl si tyto role poctivě zodpovídá a čestně obhajuje ve svém curriculu vitae, čímž nám umožňuje nahlédnout do své duše a pohnutých osudů. Rozpor mezi jeho sebeportrétováním a tím, jak se jeví čtenářům, odhaluje směšnou a zároveň úděsnou autokarikaturu. Vladimír Neff mu dává život s brilantní lehkostí a ironickým záměrem, ukazuje nám Humbla v obludných dimenzích jeho životní filozofie a společenské nebezpečnosti. Tato sugestivní prezentace zanechává jméno jeho quasihrdiny v paměti čtenářů jako synonymum pro všechny Humbly, kteří přetrvávají v lidské společnosti. Román o trampotách pana Humbla je výrazným úspěchem autora, potvrzujícím jeho charakterizační a fabulační umění, a přináší české próze nový literární typ, srovnatelný s velkými literárními památkami.

Jak už název napovídá, jedná se o přehledný slovník základních filozofických pojmů a důležitých osobností z oblasti filozofie. Autor se snaží o snadné pochopení složitých filozofických výkladů, tudíž je kniha psána velmi čtivě. I když je kniha podávána jako objektivní, čtenář se neubrání chvilkovému pocitu autorovy subjektivity. Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias napsal autor jako „laik laikům“, aby jim pomohl – poučen vlastními zkušenostmi – proniknout do světa filozofie. Filozofii se začal věnovat v letech druhé světové války, protože chtěl napsat román, v němž měl vystupovat i učený klerik: „Studoval jsem tedy vědu náboženskou, čili teologii. Jenže teologie se nedá pochopit bez znalosti antické filozofie. Studoval jsem tedy předsokratiky, pak Platona, Aristotela. Když už jsem studoval Aristotela, zajímalo mě, jak to s filozofií bylo dál, od Descarta ke Spinozovi, od Locka k Berkeleymu a Humovi, od Kanta k Hegelovi až po Marxe. Ve válečných letech mu pomáhalo „zachraňovat upadající víru v člověka zkoumání idejí, jež světu přinesli největší z těch, již mysleli a myslí, a již věděli a vědí“. Ve vtipném a čtivém slovníku-úvodu do filozofie se Neff hlásí ke kritickému realismu; výraz „Antigorgias“ napovídá odmítnutí filozofického skepticismu. (Sofista Gorgias totiž proslul výrokem, že 1. nic není, 2. je-li něco, je to nepoznatelné, 3. je-li to poznatelné, nelze to vyjádřit a sdělit.) Slovník poprvé vyšel v r. 1948 (s jeho „kritickou revizí“ autorovi pomohli Ludmila Koutníková, Bohuslav Koutník a Ludvík Svoboda); většina výtisků z vydání v r. 1968 byla po srpnu zničena; třetí (oficiálně druhé) opravenou a rozšířenou verzi vydala v r. 1993 (s doslovem Ondřeje Neffa) Mladá fronta.

Hlavním hrdinou historického románu je Petr Kukaň z Kukaně, syn alchymisty na pražském dvoře Rudolfa II. Kniha je prvním dílem románové trilogie. Druhý díl přináší další příběhy rytíře Petra, tentokrát se odehrávající v rudolfínské Praze, renesanční Itálii, na cařihradském dvoře tureckého sultána a v pařížské Bastile. Neohrožený Petr opět čelí mnoha nebezpečím a protivenstvím, neboť jeho ušlechtilé názory se střetávají s mocenskými zájmy v Evropě, stojící na prahu třicetileté války. S pomocí autorova mistrovství a ironického nadhledu se však z nástrah opět šťastně vyvázne. Poslední setkání s Petrem se odehrává uprostřed třicetileté války, která zachvátila Evropu. Krvavé hrůzy, jež zanechávají protestantské a katolické armády, naplňují Petra odporem a pocitem ztráty smyslu života. Mocní si na něj vzpomenou a žádají ho o pomoc při vyvádění Evropy z válečných hrůz. Setkává se s Valdštejnem, významnou postavou evropských dějin. Do jeho života opět vstupují ženy; z náhodného střetnutí se zrodí veliká láska s krásnou čarodějkou, která mu ukáže magický svět a zpochybní jeho víru v rozum. Jejími protivníky jsou mladinká nohatá princezna a vášnivá láska obou žen se stane pro Petra osudovou.

Autor líčí Prahu jako ospalé město, které se teprve probouzí a pomalu začíná konkurovat Vídni. V těchto podmínkách vznikají dva rody, jejichž osudy autor sleduje v celém cyklu. Zakladatelem prvního je Jan Born, majitel obchodu s uměleckými předměty. Druhou rodinu zakládá Martin Nedobyl, zběhlý student, který otcovo formanství přemění na první českou zasilatelskou firmu. Obě rodiny jsou zpřízněny a oba muži ztrácejí své manželky při železničním neštěstí. Born snáší ztrátu důstojně, ale v Nedobylovi neštěstí zničilo všechno, co v něm bylo lidského. Pokračování rodinné ságy dějově navazuje na Sňatky z rozumu a zachycuje rozvoj kapitalismu a národně-osvobozeneckého hnutí v Čechách v 2. pol. 19. století.

Šedesátá léta 19. století – doba prvního rozběhu emancipačního hnutí i vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti, doba války prusko-francouzské, pověstného krachu na vídeňské burze a bourání pražských městských hradeb – promítají se ve druhém díle Neffova románového cyklu do osudu Bornů a Nedobylů, ovlivňují jejich citové i majetkové vztahy. Pokrokáře a vlastence Jana Borna tu zastihujeme na vrcholu společenského vzestupu, zbohatlého odvážnou burzovní spekulací i pohotovým prodejním nápadem s francouzským parfémem, jehož značka se stává jakýmsi symbolem náhlé obrovské prosperity „prvního slovanského obchodu“ na Příkopě. Také Martin Nedobyl, prozíravě ukládající zisky ze svého zasílatelství do pozemků za hradbami, nepřestává finančně mohutnět ani po smrti nezapomenutelné paní Valentiny, a v touze po dědici svého doposud bezcílně hromaděného majetku uzavírá po Bornově příkladu nový sňatek – tentokrát nikoli z rozumu, ale z lásky. Mezi postavy kypivé životní plnosti, do jejichž osudů jsme už začteni a jejichž charaktery zde autor, znalý hlubin i mělčin lidského nitra, dál rozvíjí, pronikají tak s novými rodinnými svazky ústředních hrdinů nové pozoruhodné společenské typy tehdejší doby, jejíž románovou analýzu Neffova kniha podává

Třetí knize svého cyklického vyprávění dal Vladimír Neff nadobyčej dramatický půdorys. Vyvstávají z něho tragicky se naplňující životní příběhy trojice postav, známých čtenářům už z předchozích dvou dílů: Martina Nedobyla, Míši Borna a Karla Pecolda, kteří jsou tu zároveň nositeli hlavních dějových linií, časově probíhajících osmdesátými lety i prvního roky rušných let devadesátých. Z kritického nadhledu poznáváme tu morální podobu českého měšťáctva v další jeho vývojové epoše, kdy jeho gründeři odcházejí a nastupující generace je už představitelkou moderního kapitalismu přelomu století. Tak se z Míši Borna, národně odrodilého syna okázalého českého vlastence, stává policejní konfident, udávající své vysokoškolské kolegy. Jeho mravní protipól ztělesnil tu autor v postavě mladého zedníka Pecolda, aktivního účastníka probouzejícího dělnického hnutí, které postupně nabývá na významu.

Třetí knize svého cyklického vyprávění dal Vladimír Neff nadobyčej dramatický půdorys. Vyvstávají z něho tragicky se naplňující životní příběhy trojice postav, známých čtenářům už z předchozích dvou dílů: Martina Nedobyla, Míši Borna a Karla Pecolda, kteří jsou tu zároveň nositeli hlavních dějových linií, časově probíhajících osmdesátými lety i prvního roky rušných let devadesátých. Z kritického nadhledu poznáváme tu morální podobu českého měšťáctva v další jeho vývojové epoše, kdy jeho gründeři odcházejí a nastupující generace je už představitelkou moderního kapitalismu přelomu století. Tak se z Míši Borna, národně odrodilého syna okázalého českého vlastence, stává policejní konfident, udávající své vysokoškolské kolegy. Jeho mravní protipól ztělesnil tu autor v postavě mladého zedníka Pecolda, aktivního účastníka probouzejícího dělnického hnutí, které postupně nabývá na významu.

Druhý díl románové trilogie Vladimíra Neffa - Prsten Borgiů - přináší po knize Královny nemají nohy další příběhy rytíře Petra Kukaně z Kukaně, syna pražského alchymisty z doby Rudolfa II. Tentokrát se odehrávají v rudolfínské Praze, v renesanční Itálii a také na cařihradském dvoře tureckého sultána a pařížské Bastile. Neohrožený Petr Kukaň opět prochází na své dobrodružné cestě za spasením světa mnoha podiv budícími nebezpečenstvími a protivenstvími, neboť jeho ušlechtilé názory a chvályhodné záměry se znovu tvrdě střetávají s realitou mocenských zájmů v tehdejší Evropě, stojící na prahu třicetileté války. Ze všech nástrah a léček však znovu s pomocí autorova fabulačního mistrovství a jemně ironického nadhledu šťastně vyvázne. Jak tomu bude příště?...

Ve čtvrtém díle Neffovy pentalogie, příznačně nazvaném Veselá vdova, se příběhy rozpínají všemi směry tak, jako se po světě rozbíhají děti Nedobylovy nebo jak se rozbíhají (a zase hroutí) obchodní podniky dětí Bornových. Doširoka se ovšem v onom čase sklonku 19. století rozproudil i český spolkový a politický život, spjatý úzce s kulturní aktivitou svých stoupenců a povznášející kolektivní i individuální české sebevědomí k podnikání průmyslovému i uměleckému. Rozmach národohospodářský i kulturní už nestojí na obratnost jedince, jako tomu bylo v předchozích časech, které byly zachyceny předešlými díly Neffovy kroniky, ale na bohatosti společenského života, v němž se rozmnožily nejen potyčky mezi mladočechy a staročechy, ale také varianty politického vyznání: realismus, anarchismus, socialismus... Češství přestalo být snem a cílem, a vlilo se do uměleckých postojů a snah i do politického hnutí. Autor sice sleduje tyto proudy jen skrze osudy členů obou rodin, ty však jsou dostatečně početné, aby se zdařilo postihnout národní život, naděje i beznaděje dost mnohostranně a zblízka. A tak v popředí svazku stojí vedle manželských tragikomedií i pěvecká dráha Emy Destinnové, ale také tragikomicky aranžovaný proces s Omladinou, z kterého (na rozdíl od ponižujících historek rodinných) vycházejí hrdinové sic otuženi, posíleni a povýšeni ve svém přesvědčení, leč přímo do vrat žalářních.