Olga Franzová Knihy

Leporelo určené úplně nejmenším dětem, které začínají používat jazyk a mluvidla a zkoušejí první slova ať skutečná, nebo vymyšlená, je tento název zcela příhodný a vypovídající. Také na jeho počátku stáli odborníci na slovo vzatí skvělí pedagogové, kteří se absolutně věnovali dětem Ladislav Havránek a Ferdinand Krch.

Pojďte společně s Miou nahlédnout do Duhového cirkusu a zazpívat si veselé písničky! Malá Mia není jen tak ledajaká holčička, je z cirkusácké rodiny – patří k Duhovému cirkusu. Skáče salta, jezdí na poníkovi a dokáže rozveselit každé dítě i dospělé, dokonce i zvířátka. Má spoustu kamarádů a s Péťou odvážně zachrání pudlíka Prince. Mia si ráda zpívá veselé písničky, a kdo chce, může si je zpívat společně s ní; v knize jsou hned tři, s texty a notami Štěpána Uhlíře. Petra Neomillnerová ve své knížce pro nejmenší čtenáře opět prokázala, jaký má neobyčejný vypravěčský talent.

Myslíte si, že o hastrmanech víte všechno? Kdepak! Samá voda! Budete žasnout, jaké radosti a starosti prožívají Zeleňákovi, vltavská vodnická rodina od Davle! Nejen s rybáři, vodáky, s kapitánem parníku Vyšehrad Herkulem Veselým a porybným Zdrhalem, který nutí i vodníky chytat ryby pod vodou na udici, ale i s příbuznými z Chodska, kteří si říkají Vodové, s namyšlenými vodníky z velkých přehrad a vlnodrapů i s bazénovými hastrmany. Každému je jasné, že vodnická rodina nepotřebuje pračku, ale může mít v obýváku (po hastrmansku v omýváku) akvárium nebo na zahrádce bazén? A jak se na vodnickém klukovi Dušanovi pozná, že se zamiloval, když se vodník neumí červenat? Proč si hastrmánek nesmí v řece vyskakovat ani trénovat dřepy? Víte, jak to vypadá na vodnické pouti, co je vodnická korida a kdy začíná? Nevíte? Tak hezké počtení!

Leporelo pro menší děti , které vypráví známou pohádku o Jeníčkovi a Mařence .

Nezbedné říkanky pro začínající čtenáře vycházejí vstříc nespoutané dětské fantazii a přirozené hravosti. Rytmické verše vycházejí z tradic lidové poezie - jejich kouzlo tkví v neotřelých spojeních a originálních slovních hříčkách. Jak si kuře na své přišlo, Ušaté zelí, Hrabibába… Názvy samy napovídají, že se malí školáci nad knížkou Věry Provazníkové a ilustrátorky Olgy Franzové nebudou nudit.

Uprostřed velkého města stál nový dům. Ze všech bytů se ozýval dětský smích, pláč i křik, jen v jednom bytě bylo ticho. Žádné děťátko tam neměli. Paní po něm toužila, a tak se její manžel vydal se do lesa. Tam našel pěkný kus dřeva a začalo ho vytesávat do podoby miminka… Nezdá se vám tahle pohádka povědomá? Ale pozor, tentokrát se nejedná o Otesánka, ale o Neotesánka. Tatínek ho totiž v lese nestačil dotesat, a doma mu v tom maminka zabránila. „Takhle ne,“ řekla, „to se přece dělá úplně jinak...“

Jsou to malí trpaslíci a většinu času prospí. Jakmile ovšem uslyší řinčení stanových kolíků a kouzelné slovíčko „tábor", jsou okamžitě na nohou. Žít s nimi není vůbec lehké - neustále hledají způsoby, jak vás potrápit nebo napálit, čímž často vznikají situace, kdy se všichni můžou potrhat smíchy - kromě vás, samozřejmě!