Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Je zložité zostaviť rebríček osudových žien, v istom meradle je osudová každá, ale ďalšia z kníh edície Odkaz vybrala aspoň niektoré, ktorých mená sa naprieč dejinami stáli nesmrteľnými. Chronologický prehľad príslušníčok nežnejšieho pohlavia, ktoré často čelili tým najkomplikovanejším výzvam a rúcali mýty o jedinej úlohe žien. Krásne, zvodné, nebezpečné a inteligentné ... sila a dôvtip ukrytý v brokáte, či čipkách.
Prvá a najúspešnejšia kniha edície Kroník v slovenčine! Celosvetový záber, prehľadné usporiadanie a prístupné spracovanie faktov o celých doterajších dejinách ľudstva, spolu s bohatou obrazovou dokumentáciou zabezpečili Kronike ľudstva zaslúžený úspech (tretie, doplnené slovenské vydanie).
Válka roku 1866 vyřešila dlouholetý spor o mocenskou převahu ve střední Evropě, a to mezi rakouskými Habsburky a pruskými Hohenzollerny. Byla zásadním krokem ke konečnému sjednocení Německa a Itálie a přinesla zásadní převrat ve struktuře evropských mezinárodních vztahů, který posléze vyústil ve dvě světové války. Konflikt zasáhl celou řadu států Německého spolku, severní Itálii, ale konečné rozhodnutí padlo v českých zemích - v bitvě u Hradce Králové (Sadová). Anotovaná kniha se v českém jazyce poprvé zabývá událostmi na všech bojištích roku 1866 (včetně námořních operací na Jadranu), široce rozebírá historické a politické souvislosti konfliktu a věnuje hodně místa otázkám (často tragickým), jež zasáhly do každodenního života známých i méně známých vojáků a civilistů.
Kronika Českých zemí je dílem kolektivu českých historiků. Osvědčeným kronikářským způsobem zachycuje dějiny hlavních součástí českých historických zemí v širokých politických, společenských a kulturních souvislostech. Čtenář získá vynikající příručku dějin svého národa, který hrál a hraje ve střední Evropě nepochybně nesmírně významnou roli. Kniha vychází ve čtvrtém, aktualizovaném vydání (do roku 2012).
Desátý díl (1740-1792). Autorský tým složený z významných českých historiků předkládá čtenářské veřejnosti nové obšírné zpracování našich dějin, jejichž úplné vypsání českému národu stále chybí. Monumentální, vůbec první české dějiny takového rozsahu vycházejí v osmnácti svazcích. Autoři, přestože mají nejvyšší profesionální ambice, se obracejí především na širší čtenářskou obec, jíž bude dílo sloužit jako spolehlivý zdroj poznání naší historie i jako obraz současné úrovně české historiografie. Jednotlivé svazky jsou vybaveny základním poznámkovým aparátem, zevrubnou bibliografií, bohatým obrazovým a dokumentačním materiálem a rejstříky.
Období let 1890 - 1918 patří v mnoha ohledech k nejzajímavějším a zároveň nejméně prozkoumaným i obecně známým v dějinách českých zemí. Jejich společnost, ekonomika, věda a kultura prožívaly jeden ze svých nepopiratelných vrcholů, ale zároveň se rychle blížila léta nebývale hluboké krize, jejímž markantním projevem se stala takzvaná Velká válka v letech 1914 - 1918. Její osudovost dosvědčuje fakt, že na jejím konci více než tisícileté monarchické zřízení v českých zemích vystřídala republikánská forma vlády.
Kniha navazuje na předchozí díl série Velké dějiny zemí Koruny české. Díl devátý se zabývá událostmi na území českého království v letech 1683 až 1740, tedy v době vrcholného baroka, kdy jsou české země ovládány Habsburky. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)
Další díl edice Odkaz, ve kterém se čtenáři seznámí s významnými muži, kteří v různých historických etapách určovali duch a rytmus doby. Kniha začíná portrétem legendárního pražského biskupa, později svatořečeného Vojtěcha, obsahuje kupř. medailony J. A. Komenského, V. M. Krameria, F. Kafky, J. Seiferta a mnoha dalších.
Jedenáctý díl zaplňuje poslední mezeru v chronologické řadě Velkých dějin a je vymezen jednak počátkem válek s revoluční a napoleonskou Francií, jednak definitivním nastolením konstituční monarchie v rámci habsburské monarchie. V období let 1792-1860 se v českých zemích utvářelo novodobé národní vědomí a emancipovala se svébytná kultura nejen v českém, ale i německém jazyce. Zároveň byly položeny základy moderního právního státu, občanské společnosti i tržního hospodářství a v těsné spojitosti s tím započala průmyslová, komunikační i myšlenková revoluce.
První svazek XII. dílu počíná na přelomu let 1859–1860, kdy v důsledku vojenské porážky habsburské monarchie v Itálii dochází k obnovení ústavního vývoje a končí rokem 1890, kdy se přijetím punktačních článků radikalizovala mladočeská strana, jež tento akt hodnotila jako ránu českým národnostně a jazykově emancipačním snahám. Nelze však přehlédnout, že v obecném měřítku dosáhly české země ve sledovaném období poměrně vysokého sociálního, ekonomického, právního a kulturního standardu.
