Hlavný hrdina novely, Henrich, vo svojom nadšení pre poéziu objavuje moc slova a nadobúda poznanie, že spoznať a opísať svet nemožno pomocou zmyslov, ale iba hlbokým vhľadom do seba samého a nadviazaním spojenia s naším pravým ja.
Novalis nás v Modrej kvetine cez príbeh lásky Henricha a Matildy zavedie do krajiny duše. Ak sa pri čítaní Modrej kvetiny otvoríme prúdu života, ktorý z diela vychádza, uvedomíme si, ako nás obrazy a piesne pozdvihujú do nádherných sfér predstavivosti a poetiky, vysoko nad zmyslovú realitu, a v nás sa odkrýv a nebeské posolstvo, ktoré nám Novalis zvestoval.
Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.
Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, těsně před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, ale příběh se stává vášnivou obranou základních hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti totalitní ideologii.
Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, představuje střet neohroženého jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Vyvrcholením je upálení humanistického učence Miguela Serveta na Kalvínův příkaz. Sebastian Castellio, riskující vlastní život, se postaví proti této justiční vraždě a jako první formuloval teorii snášenlivosti, zdůrazňující, že upálení kacíře je vražda. I když komár v boji se slonem dočasně prohrává, Castelliovy myšlenky později ožívají v Evropě a stávají se součástí kulturního vědomí.
Český překlad vyšel na počátku normalizace v roce 1970, což bylo možná způsobeno nepozorností cenzorů. Čtenáři jasně vnímali, že Zweigův esej je silnou obranou svobody proti totalitním ideologiím, čerpající naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam díla zůstává aktuální a připomíná, že Západ stojí na těžce vybojovaných hodnotách, nikoli na ekonomickém růstu či byrokratických pravidlech.
Druhý díl trilogie nám představuje Josepha Flavia na vrcholu jeho společenské slávy: stává se přítelem císaře Tita a uznávaným římským dějepiscem. Po dokončení spisu Válka židovská se připravuje ke svému dalšímu historickému dílu, Obecným dějinám židovským; jeho busta stojí mezisochami význačných spisovatelů v čestném sále chrámu Míru. Je Žid a zároveň římský občan, avšak ztroskotané manželství s egyptskou Řekyní Dorion a jeho osobní tragédie, když mu jeho syn Pavel vyrůstá v nepřítele všecho židovského, mu bolestně dokazují, že jeho světoobčanský ideál je pouhou fikcí. Opouští Řím, který mu poté, kdy byl zajatý generál povstalecké židovské armády předveden před císaře Vespasiana, připravil tolik utrpení, a odjíždí do Judeje, aby zde byl svědkem, jak se jeho poražený národ pomalu zotavuje z válečných ran, které utrpěl v boji proti římské nadvládě.
Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.... celý text
Der ursprüngliche Romantitel war einfacher und eindeutiger, jedoch missverständlich. „Waffen für Amerika“ stand auf der Erstausgabe von 1947, was wie eine Propagandaschrift klang. Alfred Döblin riet Feuchtwanger zu einer Titeländerung, da heftige politische Einwände aus der Sowjetunion kamen, wo Feuchtwanger ein angesehener Autor war. Der Titel wurde als Parteinahme für den Imperialismus gedeutet. Feuchtwanger entschloss sich zu einer Umbenennung, inspiriert vom Hohelied Salomos, 2, 15: „Fangt uns die Füchse, die kleinen Füchse, die die Weinberge verderben.“
Als Pierre de Beaumarchais von London nach Paris zurückkehrt, ist er voller Glück. Die Geschäfte in England waren dunkel und heikel, typisch für einen Geheimagenten. Dennoch hatte er Zeit, ein bedeutendes Projekt zu entwerfen: die Unabhängigkeitsbestrebungen der amerikanischen Kolonien von der englischen Krone durch Waffenlieferungen zu fördern, getarnt als Privatunternehmen. Er war sich der Zustimmung der französischen Regierung nicht sicher, hatte jedoch zwei Millionen Livres gesichert. Benjamin Franklin, Abgesandter des amerikanischen Kongresses, ist wenig begeistert von Beaumarchais als Geschäftspartner. Er hält ihn für zu brillant, oberflächlich und rhetorisch, was zu einer äußerst kühlen Begegnung führt.
Der Meister des historischen Romans Für seinen letzten Roman griff Feuchtwanger auf einen Stoff aus alttestamentarischen Zeiten zurück. Er erzählt von Jefta, dem Richter und Kriegsherrn, dessen Taten überall im Lande gerühmt werden. Als Feinde das Land bedrohen, läßt er sich hinreißen zu dem unseligen Schwur, Jahwe denjenigen zum Opfer zu bringen, der ihm nach siegreichem Feldzug zu Hause als erster entgegenkommt. Das aber ist seine geliebte Tochter.
Feuchtwangerov posledný román. V Jeftovi spracoval príbeh z jedenástej kapitoly Knihy sudcov, ktorá 47 vetami opisuje život tohto piateho veľkého sudcu v Izraeli, jeho sľubov a obetovanie dcéry Jaaly.
