Faksimile cenného dokumentu, pamětí Vladimíra Levory z období kolem druhé světové války a po ní, vychází jako doprovodná publikace k výstavě Levorových výtvarných prací. Vzpomínky zachycují Levorův útěk po okupaci Čech a Moravy do Polska, odtud k českým starousedlíkům na Volyň a posléze cestu do gulagu, kam putoval po udání. Z gulagu ho vysvobodil vstup do čs. jednotky formující se v Buzuluku. U Sokolova byl Levora těžce zraněn, po válce z něj proto byl válečný invalida, malíř-výtvarník, oceněný Sokolovskou pamětní medailí. Klidný život ale neměl ani po válce – za knihu o poměrech v gulagu byl komunistickým režimem v roce 1958 odsouzen na 18 měsíců do vězení.
