Pavel Štefan Knihy

The definitive account of the final offensive against Hitler's Third Reich.

S autorovou anotací „jak britský lid hájil pevnost sám, dokud ti, kteří až do té doby byli napůl slepí, nebyli napůl připraveni“. První část svazku se zabývá porážkou Francie (květen – červenec 1940) a druhá průběhem bitvy o Anglii (červenec – říjen 1940), ve které stála Velká Británie sama proti Německu a Itálii. Svazek je pojmenován podle Churchillova válečného projevu, ve kterém řekl: „Nadechněme se ke splnění své povinnosti a chovejme se tak, že i když bude britské impérium trvat tisíc let, lidé budou stále říkat: To byla jejich nejskvělejší hodina“.

Od příchodu Slovanů do roku 1740. Učebnice české historie pro střední školy. 2., opravené a doplněné vydání. 2., opr. a dopl. vyd. ISBN pro soubor I.-II. (1993): 80-85192-61-6

Povinná četba milovníků hororu. Exorcista – nebo též Vymítač ďábla – patří bezesporu mezi největší hororové klasiky všech dob. William P. Blatty sepsal tento román v roce 1971 a zakrátko byl příběh pod stejným názvem uveden i na filmová plátna a záhy si získal řadu odpůrců i příznivců. Těm prvním především vadilo, že do hlavní role na svou dobu skutečně drastického snímku byla obsazena dětská herečka Linda Blaireová. I přesto se film s Maxem von Sydowem v roli Otce Merrina stal trhákem a v dalších letech se dočkal ještě dvou pokračování, přičemž třetí díl režíroval sám William P. Blatty. V roce 2000 se pak konala obnovená premiéra filmu, který byl obohacen o doposud neuvedené záběry. Děj celého příběhu je zřejmě všeobecně znám. Malé děvčátko Regan onemocní. Nejedná se však o chřipku nebo spalničky, ale o její duši, které se zmocní samotný ďábel. Nejprve se z dívčina pokoje ozývají podivné zvuky, její postel se sama od sebe otřásá, Regan chodí ve spánku a povídá si s neviditelnými lidm

Povídky a fejetony z 20. let, dějově umístěné na Kavkaz, zmítaný občanskou válkou.

Pohádky o rybách, ptácích a jiných zvířatech. Příběhy Magdaleny Wagnerové se od ostatních pohádek o zvířatech odlišují způsobem vyprávění a hledáním důvodů, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Děti se v nich dozvědí, proč kočky chodí nejraději po střechách, proč jsou ryby němé, proč je macarát jeskynní, proč je kudlanka nábožná nebo proč se havran bojí člověka. Pohádky jsou napsány živým, moderním jazykem, s výrazným smyslem pro humor, a neotřelým způsobem odpovídají na obvyklé i méně obvyklé dětské otázky.

Kníže Alexej Konstantinovič Tolstoj, nejstarší ze tří slavných spisovatelů téhož příjmení, si psaní povídek příliš neoblíbil; vytvořil jich pouhých pět. Zatímco dvě z nich oslovily především jsoučasníky, zbývající, které otiskujeme v souboru Upiři na staré Rusi, jsou malé literární klenoty, jež patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v žánru tajuplných a fantastických příběhů napsáno. Povídka Upír - autorova prvotina - má v sobě kromě příjemné hrůzy i kapku nevtíravého humoru; odehrává se v staré Moskvě, ale prostřednictvím děsivých zážitků jednotlivých postav též ve středověkých Uhrách a u jezera Como v severní Itálii. Amena zavede čtenář až do císařského Říma a Vlkodlaci na Balkán 18. století.... celý text

Matej urodził się w sierpniu 1951 roku. A raczej brutalnie wypchnięto go na świat pełen nieobliczalnych stryjków, bojowniczych ciotek, sąsiadek mieszających w wannie sałatkę ziemniaczaną, bezkompromisowych trenerów boksu, wyjących przenikliwym falsetem germanistek i innych udręk, od których z pewnością by oszalał, gdyby nie one. Babcie. Subtelna babcia Irena, której dzieciństwo upłynęło w klasztorze, płynnie mówi po francusku, czyta wnukowi Szekspira, zachwyca się baletem rosyjskim i grecką filozofią. Babcia Maria, zagorzała komunistka, chleb smaruje palcem, z nikim się nie certoli i każdą chorobę leczy winem domowej roboty, bez względu na to, czy niedomaga dorosły, czy dziecko. Matej zabiera nas w swoje lata szkolne, zbuntowaną długowłosą młodość (która zahacza o Londyn 69 i Grecję lat 70.) i dorosłość, aż do aksamitnej rewolucji w 1989 roku. Jak zwykle u Sabacha, w tej podróży towarzyszą nam ciepły uśmiech i nostalgiczna łezka.

Dílo jednoho z nejznámějších současných českých prozaiků, které představuje příběh zcela obyčejného mladého muže, ocitajícího se za zvláštních okolností v tak trochu zvláštním světě, je kombinací hořkého humoru výtečného vypravěče, autora úspěšných povídkových sbírek, s jeho svérázným filozofickým pohledem na svět.

Známý autor románů z lékařského prostředí Ota Dub soustředil do této knížky některé své krátké prózy, publikované doposud časopisecky nebo vysílané rozhlasem, a uspořádal je do oddílů nazvaných Doktorské příběhy, Zlá doba okupace, Dobrá doba míru a Ohlédnutí do daleké historie. Hlavními hrdiny příběhů tentokrát nejsou pouze lékaři. Ota Dub dobře zná nejen odbornou stránku medicíny, ale také složitou psychiku člověka, a dovede ji ve svých prózách přesvědčivě vyjádřit. Společným znakem všech povídek sbírky je jejich pevné zakotvení v reálném světě. Neodehrávají se ve vzduchoprázdnu, nýbrž ve výstižně charakterizované době a prostředí. A tak se v nich setkáváme s osudy lidí, kteří žijí svůj život a řeší své problémy za první republiky, v těžké době okupace i v současnosti. Poslední povídka nás zavádí dokonce do velmi vzdálené minulosti. Autor jí uzavírá soubor svých próz zcela záměrně, neboť v ní na příběhu pasáka Grimberta vyjadřuje to, co se v jiném dobovém kontextu a za jiných konkrétních okolností promítá i v ostatních povídkách: teprve při bezprostředním střetnutí s realitou dospěje člověk k správnému chápání svého místa ve světě i v životě.