Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery. Editor výboru Petr Šrámek však v jeho verších akcentuje především radost z prostých, obyčejných věcí. Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Verše a vzpomínková próza jsou rozděleny do oddílů Cikánské melodie, Slovenské motivy, Bohatýři, Zpěvy pošumavského dudáka, Jihočeské obrázky, Dumy a dojmy a Vzpomínky písecké.
Melodická poezie, která má příznačný název - písně.
Sbírka básní inspirovaná přírodními krásami básníkova rodného kraje.
Výbor z díla básníka kruhu májového, nejvěrnějšího přítele Nerudova, zahrnuje v pěti oddílech, odpovídajících základním thematickým okruhům Hejdukovy tvorby, přes dvě stě básní z nejvýznačnějších sbírek. Do oddílu "Za volnost lidskou" jsou pojaty nejlepší básně z "Cigánskýchmelodií" a "Nových cigánských melodií", jež patří k vrcholům básníkovy tvorby. Básně druhého a třetího oddílu jsou prodchnuty vlasteneckým citem a myšlenkou československé vzájemnosti ("Cymbál a husle"). Těžiště Heydukovy tvorby je v lyrice přírodní, která v nejlepších číslech, zařazených do čtvrtého oddílu, působí citovou upřímností, vroucí melodií a zpěvným rytmem i na dnešního čtenáře. Nejcennější verše poesie občanské, jimiž se výbor uzavírá, jsou naplněny vírou ve vítězství svobody a lidskosti a odporem k sobecky lhostejnému měšťáctví.
Sbírka 25, autorem přebásněných, baladických lidových pověstí, až s hororovým nádechem. Každá z nich obsahuje nějaký etický prvek, jak říká Heyduk sám: "nalezl jsem (v nich) hluboký podklad mravní"
Zikmund Lucemburský, císař Svaté říše římské, král český, uherský a lombardský. Byl inteligentní,vzdělaný, ale také lstivý a bezohledný. Jeho problematické vztahy s Čechy se také negativně promítly do hodnocení Zikmunda jako vladaře i člověka. To se odráží i ve třídílné sbírceSny královské. Zikmund je stár a churav. Dlouhá řada nečestných a zlých činů tíží jeho svědomí, a to se projevuje v králových horečnatých snech. Lucemburk v nich znovu prožívá epizody svého života, setkává se různými osobami, či jejich duchy, je jimi trýzněn, umírá, a podobně. V krátkých procitnutích dostává utišující prostředky a opětovně upadá do snění. Kniha prvná obsahuje autorův úvod a 17 básní, Kniha druhá 13 básní a v Knize třetí je básní 17.
Básně
Vzpomínky a krátké medailonky literárních souputníků především z okruhu májovců.
Heydukova nejznámější a nejcharakterističtější básnická kniha. Pohádka o mladičkém venkovském houslistovi, který se zamiluje do lesní víly, ožení se s ní, ale ztratí ji pro strach o majetek a celý život ji pak marně hledá, byla někdy chápána jako alegorické zpodobení tvůrčího hledání, ale je i oslavou krásy lidové, národní písně. (Obsahuje verše známé z filmu Škola základ života: Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá Marvan-Pešek)
Básnická sbírka, jejíž texty jsou propojeny duchem veselého a nezdolného tuláctví – potulný pěvec se obdivuje přírodě, raduje se ze svobody, osamělosti a svéráznosti svého já a touží po vášnivých radostech lásky, vína a života.
Sbírka 19 básní – zveršovaných Staro- i Novozákonních příběhů.
Básně spíše epické, v nichž autor opakuje v halasných výzvách a útocích všeobecné přesvědčení o lepším uspořádání politickém ve společnosti.
Oblíbené báchorky, v nichž se střídají různé nálady pocity.
Sbírka básní představující veršované příběhy vyprávěné na vesnických přástkách. Dotýkají se Božích trestů za zlé chování, strašidel a groteskních pověstí.
Šumava, dřevorubci likvidují následky průchodu vichřice a kůrovcové kalamity. Přes týden zůstávají v lese a po večerech si vyprávějí příběhy svých životů. Tato báseň zachycuje život jednoho z dřevorubců.
Básnická sbírka zachycující nálady zátiší hor šumavských, oné „kypré, bájíplné skrýše štíhlých rusalek a vil, chrámu svaté poezie“. Třetí, opravené a rozmnožené vydání.
