Stanislav Berounský Knihy

Aldous Huxley, jeden z najvýznamnejších spisovateľských zjavov anglickej a svetovej literatúry minulého storočia, posunul časový rámec hroziacej technizácie a odľudštenia spoločnosti do vzdialenej budúcnosti, ale jeho kritika nestráca adresnosť, hovorí k súčasnosti, hoci od vzniku diela (roku 1932) uplynulo už vyše osemdesiat rokov. Sex ako samozrejmá kategória dosahovania pôžitku, potláčanie identity, rozpad rodiny, snaha mocných uniformizovať myslenie a konanie ľudí roztriedených na kasty, to je niekoľko tém, ktoré Huxley v románe Prekrásny nový svet rozvíja. A na osudoch človeka vrhnutého do tejto supercivilizácie dotykových filmov, narkotických tabletiek a citovej púšte rozohráva autor humanistické posolstvo o potrebe citov, lásky, o hrôze z cynizmu mocných tohto sveta. Huxley skĺbil pútavý dej so závažnou etickou a filozofickou výpoveďou. Pôsobivosť románu sa s plynúcim časom len znásobuje. Lebo súčasný človek, podobne ako Huxleyho „Divoch“, pán Savage, sa nechce zmieriť s ošiaľom síce nového, ale vôbec nie prekrásneho sveta. Nový preklad je prvý kompletný a necenzurovaný.

Žít, chceme žít. Žít svobodně. Užít života. Země je opilá touhou po životě. Už osmdesát milionů let, od té doby, co se ojevily první zárodky života. Miliardy, biliony živých tvorů hledají slunce, světlo, vodu, živné látky země. Chtějí žít, už několik set tisíc let se účastnítoho života člověk. Dnes můžeme už zřetelněji sledovat jeho stopy, které vedou zpět desítkami tisíciletí a ukazují nám jeho vůli žít už v dobách ledových a meziledových. Známe jeho gigantické pokusy udržet se na živu už několik tisíciletí; v boji proti nepřátelským přírodním silám, proti ostatním silám i proti sobě. Pustiny i pralesy, stepi a kopce nám otevírají pohled na chrámy, města, domy, náspy, hroby. Člověk je stavěl, aby svůj život zaštítil, chránil, udržel. Chtěl žít na této zemi. I když povodně, sopečné výbuchy a požáry, mor, válka a hlad život ohrožovaly a stále znovu ničily.