Dušan Karpatský Poradie kníh (chronologicky)

V létě 1993 celý svět napjatě sledoval osud malého děvčete, které BBC pojmenovalo „Sarajevská princezna". Pětiletá Irma Hadžimuratović byla těžce zraněna během bombardování Sarajeva. Děvče bylo převezeno do nemocnice a dostalo se do rukou mladého chirurga, Edy Jaganjace, který bojoval ze všech sil o jeho přežití. Nejostřejší bitvu ale svedl s neochotou nezainteresovaných, někdy až zlomyslných byrokratů a mezinárodních úředníků, takzvaných mírových sil. Edo Jaganjac napsal svědectví, které se každému čtenáři navždy vryje do paměti. Ilegální transport zraněných pod nepřetržitou palbou, až neuvěřitelné výkony v sotva použitelných operačních sálech, pokrytecké chování mezinárodních úředníků, prohlubování přátelských i profesionálních vztahů mezi znaveným, ale neskonale ochotným personálem nemocnice... To vše je součástí krvavé sarajevské pohádky, upřímné a srdcervoucí výpovědi člověka, který s klidnou rukou a otřeseným srdcem bojoval proti donquichotským větrným mlýnům, bojoval pro dobro, za humánní cíl, který je hodnotnější než jakýkoli vojenský, za záchranu lidského života.. Kniha roku 2015 podle hodnocení iDnes

Překladatel a literární historik Dušan Karpatský ve svém obsáhlém Listáři navazuje na tradice epistolární literatury a výběrem dopisů, jež mu během jeho bezmála šedesátileté literární činnosti napsali jeho kolegové, přátelé a zejména spisovatelé naši i jihoslovanští, chce připomenout, že dopisy stále ještě mohou tvořit pozoruhodný doplněk k dílu svých tvůrců, neboť podávají živé svědectví o pisatelích i adresátovi a také o době, kterou společně žili. Navíc představují výmluvný důkaz, že k tomu, aby člověk něčeho v životě dosáhl, musí si neustále nacházet spolupracovníky a přátele a především spřízněné duše. V Listáři Karpatský zveřejňuje nejprve dopisy, jež mu psali spolužáci z fakulty, z nichž se později stali významní badatelé, jako Jiří Fiedler, Vladimír Miltner, Václav Konzal, či básníci, jako Jana Štroblová, nebo filmoví tvůrci, jako Pavel Juráček, a pak pokračuje celou plejádou dopisů význačných spisovatelů českých (Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Josefa Palivce, Josefa Škvoreckého, Ludvíka Kundery, Jana Zábrany, Arnošta Lustiga, Karla Šiktance, Václava Havla, Jiřího Gruši, Miloše Doležala aj.), slovenských (Dominika Tatarky, Laca Novomeského) a jihoslovanských, i u nás známých z překladů do češtiny, především Miroslava Krleži. Každou ze 170 „kapitol“ uvádí Karpatský stručným medailonem korespondenta i několika vzpomínkami na něj a na spolupráci s ním. Obrazovou přílohu knihy tvoří 97 dokumentárních fotografií.

Připadáte si někdy bezradně, když potřebujete stručnou, ale solidní informaci o literatuře? Matou vás křivoklaké uličky románů, básní, či dramat? Nevíte tak docela přesně, jak definovat "žalm", "metaforu", "sonet", či třeba "komiks", nebo "postmodernismus"? Nechcete se spoléhat na všechny ty laciné, banální, nespolehlivé a nicneříkající přehledy a výčty spisovatelů? Pak se vám jako výmluvný průvodce nabízí Labyrint literatury! Jeho autor, překladatel Dušan Karpatský, patří k předním evropským znalcům literatury - ne nadarmo je nositelem celé řady našich i zahraničních literárních ocenění včetně Státní ceny za překlad. Čtvrté, podstatně přepracované a rozšířené vydání vydání této dnes již klasické příručky nabízí pomoc a radu čtenářům každého věku - od středoškolských a vysokoškolských studentů přes manažery středního věku po literaturymilovné penzisty.

Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků. Dvacet tisíc veršů dosud největší a nejsoustavnější české antologie charvátského básnictví představuje v chronologickém sledu to nejpozoruhodnější, co tato poezie vytvořila od svých středověkých počátků po dnešek: nejstarší dochované nápisy vepsané do kamene, anonymní duchovní písně, lidovou lyriku a epiku, výběr z tvorby nejvýznamnějších básníků humanismu píšících latinsky v čele s evropsky proslulým Janem Pannoniem, ukázky z díla „otce charvátské literatury“ Marka Marulice, průřez tvorbou plejády dalmatských a dubrovnických básníků renesančních i tvůrců doby baroka v čele s Ivanem Gundulicem, ... Antologii uvádí literárně historický přehled a doplňuje bibliografie všech dosavadních českých překladů charvátské poezie, slovníček překladatelů a soupis ukázek s uvedením originálních pramenů. Ukázky z tvorby každého z básníků doprovází malý medailon autora.

Kniha nabízí všechna kouzla se zeleninou, sýry a rybami, vynikající husté čorby, vůni grilovaných mas mísící se s olivovým olejem a středomořským kořením, cukrovinky s příchutí Orientu - to vše podle receptů a jídel, jimiž přátelé pohostili znalce tamnějších literatur, překladatele a labužníka Dušana Karpatského.

Kniha je věnovaná Středozemnímu moři, jeho ostrovům a okolním pobřežním zemím. Autor Predrag Matvejević, charvatský literární vědec přednášející o kultuře Středomoří na římské univerzitě La Sapienza, spojil ve svém eseji množství odborných znalostí s inspirací vpravdě básnickou. První oddíl jeho knihy, vlastní Breviář, se zabývá středomořskými skutečnostmi i chimérami, městy a přístavy, pevninou a ostrovy, ostrovany a přístavními velitelstvími, bójemi a lanovím, hřbitovy a vymřelými jazyky, vlnami a větry, mořskými proudy a oblaky na nebi, svítáním a soumrakem, zálivy a jeskyněmi, prameny a studnami, majáky a kláštery, rybáři a racky, druhy půdy a nářečí, středomořskými nadávkami a kletbami, mírámi a váhami, tržnicemi a solnicemi, výrobou oleje i sudů, dehtem a konopím, pletením lan i vázáním uzlů, plaváním i potápěním, pohřbíváním v moři, lovem hub a korálů, řekami a jejich ústím, fíkovníky a olivovníky, jednotlivými přímořskými národy sídlícími kol dokola Středomoří a jejich zeměni, Apeninským a Balkánským poloostrovem, námořními bitvami atd. Druhý, nejmenší oddíl, nazvaný Mapy, se věnuje plavbě a poznávání moře a přímoří od nejstarších dějin do současnosti. Třetí oddíl - Glosář - pátrá po původu různých pojmů a proměnách jejich chápání v průběhu staletí. V závěru je také řeč o knihách, které jsou zasvěceny poznávání Středomoří.

Průvodce pojednává o 120 sídlech západního Chorvatska. Kromě údajů o kulturních dějinách a přírodních památkách podává informace o nabídce vín a kulinářských specialitách a poskytuje nejdůležitější turistické informace.

Předposlední svazek oblíbené knižní série. Císař je obklopen jen několika věrnými, mezi něž patří jeho mladý tajemník, jeho hofmistr a mladičká schovanka. Zrada, která hrozí ve zdech paláce a kterou se tato skupinka snaží odvrátit, slaví nakonec vítězství a císař umírá nešťastný a zklamaný těmi, kterým chtěl prospět. Jeho věrní pak narychlo opuštějí zemi.

Historický román z obdobia 15. storočia v čase panovania uhorsko-chorvátskeho kráľa Matyáša Korvína. Kráľ bol uznávaný bojovník proti tureckému nebezpečenstvu.

Hrobku pre Borisa Davidoviča často označujú za ekvivalent Borgesových Obecných dejín hanebnosti. V zbierke siedmych poviedok nájdete témy obludnosti stalinských manipulácií, fungovania sovietskych gulagov aj likvidácie nepohodlných osobností, v ktorých autor fiktívno-dokumentárnym štýlom odhaľuje zákulisné praktiky sovietskej tajnej moci. Keď kniha vyšla, bola označená za najväčší literárny škandál v povojnovej Juhoslávii. Medzinárodný ohlas nedal na seba dlho čakať, bola preložená do množstva jazykov po celom svete.

Dvě sbírky veršů (Barbara a barbar, 1990; Sarajevská kniha mrtvých, 1993) současného slovinského básníka.

Esej bosenského autora je svědectvím o jednom lidském osudu poznamenaném válkou v Bosně a Hercegovině, o tragédii Sarajeva a především o nenahraditelné ztrátě staletí vytvářených hodnot.

Druhý díl historické ságy je věnovaný dobrodružstvím mladé a krásné chorvatské komtesy v době panování císařovny Marie Terezie. Autorka sleduje v rámci historických událostí 18. století, kdy v Chorvatsku vrcholí jezuitské procesy a upalování čarodějnic, životní příběh osiřelé komtesy, které tragický osud rodičů prozradí na smrtelné posteli její babička. Dívka, která přitahuje všechny muže a odmítá všechny nápadníky, zasvětí svůj život pomstě. Netají se svými osvícenými názory, až se nakonec ocitne na hranici jako jedna z obviněných čarodějnic. Nečekaná záchrana přijde v poslední chvíli a dívčin osvoboditel, kapitán Siniša Vojkffy, se stane zároveň pomocníkem při pátrání po vrahu její matky.

Chorvat Miroslav Krleža, jehož tvorba byla už před druhou světovou válkou oceněna Nobelovou cenou za literaturu, evokuje v Baladách Petrici Kerempuha dějiny svého národa s intelektuální otevřeností a s básnickou naléhavostí, z které stydne a zároveň vře krev. - Doslov Dušan Karpatský.

Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji jeho popřevratovými událostmi a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992 a získal ocenění Kniha roku Lidových novin.Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let.

Romantický příběh psaný na základě autentických dokumentů a svědectví pamětníků o hrůzách jezuitských procesů s údajnými čaridějnicemi. Láska ve všech podobách, rafinované intriky a tajemné, nevysvětlitelné příhody. Pestrý život chorvatské šlechty i rakousko - uherského císařského dvora za dob vlády Marie Terezie. Rozpráva o bezstarostnom, záhaľčivom živote šľachty, veľmožov a magnátov...

Publikace přibližuje bitvu na Kosově poli zajímavými dobovými svědectvími i názory význačných jihoslovanských historiků, plubicistů a esejistů; tradici a význam kosovské myšlenky i vývoj pojetí této nejsymptomatičtější idey srbských dějin ilustruje četnými literárními ukázkami: srbskými stredověkými hagiografiemi, výborem z nejkrásnějších jihoslovanských lidových balad tzv. kosovského cyklu, úryvky z děl srbských prozaiků klasických i moderních a malou antologií poezie na kosovské náměty z pera srbských, černohorských a dalších jihoslovanských básniků 19. a 20. století.

Překlad klasického díla, které vydal tvůrce spisovného srbského jazyka a sběratel srbského folklóru V.S. Karadžić. Pohádky, bohaté svými motivy, výrazně zachycují dávný život srbského lidu za turecké nadvlády. Ilustrace Miloslav Troup - barevné celostránkové a v textu.

Tři svazky aforistických textů z rozhlasového pořadu Beograde, dobrojutro. kolibří vydání, kožená vazba, il.Fixl

Není to poprvé, co autor skrz svou knihu prozrazuje svou zálibu v Jugoslávské kuchyni, a v knize předkládá recepty od předkrmů, polévek, přes jednotlivé druhy masa až po saláty, omáčky, nápoje a zavařování ovoce a zeleniny. Knihu ocení každý dobrý kuchař.

Najít účinný lék proti rakovině - v románě se k tomu odhodlává mladá lékařka,která se pokusí o léčbu svého otce záměrně vyvolanou celkovou infekcí organismu.

Prozaička srbského /jugoslávského/ dívčím jménem Jaroslava Hájková. Narodila se r.1912 v Hradci Králové. Později odešla se svým otcem, pianistou a profesorem konzervatoře a rovněž hradeckým rodákem do Bělehradu, zde se provdala. Za 2.světové války pracovala ve štábu maršála Tita.

Kniha popisuje osudy bosenského lidu během napoleonské expanze kdy byla Bosna ještě divokou zaostalou zemí ovládanou zástupci tureckého sultána.

Dej tohto originálneho románu nás zavedie do exotickej Bosny, ktorá bola v 17. storočí tureckou provinciou a súčasne križovatkou Európy a Orientu. Hlavný hrdina, derviš – moslimský mních, ktorému za tajomných okolností uväznia a neskôr popravia brata, pátra po príčine uväznenia a usiluje sa brata vyslobodiť. Dostane sa však do konfliktu s mocnejšími a napokon uväznia i jeho. Väzenie ho psychicky zlomí a po prepustení si miesto rovnej cesty vyberie cestu intríg, na ktorej sám stroskotá. Derviš a smrť je román o človeku, o procese ľudského dozrievania, formovania sa, prevteľovania; s hrozivou úprimnosťou odhaľuje najtajnejšie zákutia ľudskej duše, kde „áno“ a „nie“ žijú v podivnej symbióze, ktorú si neradi priznávame, je to román o veľkosti a biede človeka, ktorý hľadá zmysel svojho života. Srbskí kritici považujú román Derviš a smrť za jeden z najlepších románov druhej polovice 20. storočia, mnohí ho porovnávajú s románmi nositeľa Nobelovej ceny Iva Andrića. Čoskoro po vyjdení si ho všimli aj v zahraničí a bol preložený do osemnástich jazykov. Preložil a doslov napísal František Lipka.

Románová kronika o osudech českého hudebníka, který v období 1. svět. války a v poválečných letech žije v různých evropských městech.

Dva romány významného chorvatského modernisty s výrazným společensko-kritickým posláním vyprávějí příběhy typických "marných buřičů". Román Návrat Filipa Latinovicze líčí duševní život dekadentního malíře, který se po dlouhém pobytu v cizině vrací do rodného kraje, kde se střetává s prostředím maloměšťáckých zbohatlíků. "Na pokraji rozumu" je román o osudu intelektuála, který po padesáti letech konvenčního života řekne náhodou nahlas, co si myslí a vyvolá tím proti sobě zuřivý boj, v jehož etapách zazní ústy zastánců měšťáckého pořádku celá škála nejrůznějších variant lidské hlouposti.

Příručka encyklopedického typu obsahuje základní informace o literatuře, literární teorii i významných dílech a autorech světové i české literatury. 13-250-KMČ-83;14/68

Autor do románu vtělil nezvykle velké množství vlastních filozofických a společensko-politických úvah a představ, což je pro román tohoto typu spíše méně příznačné. Kromě zhroucení rakousko-uherské pseudomorálky, kterou meziválečná jugoslávská společnost v mnoha směrech chtěla převzít, vyčpění náboženských autorit a předpisů a bujení mnoha nových skupin a směrů s „jednoduchými recepty“ na řešení společenských problémů (které se v celé nahotě vyjevily po hospodářské krizi ve 30. letech 20. stol.) se vlastně neobjevoval žádný „návod“ na spravedlivý život. V předválečné Jugoslávii se žádný „prorok každodenní drobné a poctivé práce“ nezjevoval. Celé to samozřejmě v další rovině souvisí s hlubšími pochybnostmi, které Krleža o směřování komunistických stran pod taktovkou Stalina téměř v předvečer 2. světové války v té době měl. Že to nebyly liché pocity, se ukázalo nejen v Jugoslávii, ale v celé východní Evropě již za pár let. Proto lze Na pokraji rozumu vnímat i jako jistou Krležovu rezignaci na smysluplnost klasických „revolučních změn“, na nichž budování „lepších zítřků“ podle představ většiny komunistů stálo. Zároveň ale Krleža zůstával komunistou…