Nakresli mi barančeka. Touto prosbou osloví malý chlapec so zlatistými kučerami pilota, ktorý havaroval v saharskej púšti. Odkiaľ sa tam to chlapča vzalo? Priletelo azda z nejakej vzdialenej planéty v spoločnosti sťahovavých vtákov? Alebo je to svojím spôsobom prízrakové dieťa len výplodom pilotovej fantázie? Takto sa pred nami roztvára jedinečný a dojímavý príbeh, ktorý podnecuje nielen detskú predstavivosť, ale aj filozofické úvahy dospelých. Rozsahom síce útle, ale humánnym posolstvom rozsiahle dielo možno čítať ako rozprávku či alegóriu alebo symbolický existenciálny román.
Architekt Hubert Gessner se narodil ve Valašských Kloboukách 20. října 1871. V letech 1894–1898 studoval v nově otevřeném atelieru Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Gessner je znám především jako jeden z věrných žáků profesora Otto Wagnera a je také považován za jednoho z nejvýznamnějších Wagnerových žáků. Jižna konci prvního ročníku Wagnerovy speciálky, v červnu 1895, projektoval dům pro jiného valašskoklobouckého rodáka a významného vídeňského podnikatele Josefa Bratmanna. Dům byl dokončen v srpnu 1896: jedná se o vůbec první secesní stavbu na území České republiky. Gessner, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů první poloviny 20. století, v rodném městě realizoval ještě další čtyři stavby. Kdo by se chtěl dnes vydat ve stopách Huberta Gessnera po České republice, navštívil by osm měst a v nich by mohl obdivovat 15 stavebních realizací: Liberec, Praha, Hradec Králové, Brno, Kroměříž, Nový Jičín, Opava a Valašské Klobouky. S početnější řadou Gessnerových prací se pak můžeme setkat především ve Vídni a vůbec v Rakousku; po válce se Gessner stal vedoucím architektem pro bytovou výstavbu ve Vídni – patřil k architektům tzv. Rudé Vídně. Zemřel ve Vídni 29. ledna 1943. Kniha se věnuje nejen architektově tvorbě v jeho rodných Valašských Kloboukách, ale poprvé zpřehledňuje také architektovu tvorbu na území celé republiky a zároveň nabízí dosud nejucelenější přehled architektovy činnosti mimo území českých zemí.
Dvaadvacáté Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka jsou poprvé monotematické, vychází jako samostatná monografie, která se věnuje židovské komunitě na Valašskokloboucku.
Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani
v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského
románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle
ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického,
motivického a recepčního. Z hlediska žánru je Deník spisovatele řazen k
žánrovému typu tzv. spisovatelského deníku. Dílo je zkoumáno v kontextu doby
svého vzniku a rovněž v kontextu autorovy osobnosti, současně s tím jsou
sledovány poetologické rysy díla. Dále jsou v rámci Deníku spisovatele
definovány tři stěžejní tematické okruhy (Rusko a Západ, obraz Petěrburgu,
postavy dětí a podoby dětství), specifika literárních žánrů (střední epika s
fantastickými rysy, esej, dopis, memoáry a kritická stať) a specifika motivů
(motivy živlů, tzv. nahodilé rodiny a snů). V závěrečné kapitole se pozornost
zaměřuje na otázky recepce v českém i slovenském prostředí.
Moderně připravená učebnice dějin středověku vyhovuje požadavkům současné
společnosti, především co se týče uvědomění si historického stavu z
perspektivy dnešních dnů. Zohledňuje výrazně problematiku každodenního života,
otázku postavení žen, rasovou problematiku v dějinách apod. Učební text je
doplněn doprovodnými obrázky, fotografiemi či mapami. Nechybí ani texty
shrnující obsah učiva obsaženého v jednotlivých kapitolách. Nová je didaktická
podpora učebnice. Pro 7. ročník je titul nadstandardně vydán jak v žákovské
verzi, tak i ve verzi s komentářem pro učitele.
