Libuše Moníková Knihy

Predčasne zosnulá autorka bola jednou z najvýznamnejších spisovateliek píšucich po nemecky. Narodila sa v Prahe, aj román Ujma začala písať po česky, ale dokončila ho po nemecky. Rezonuje v ňom skúsenosť života v totalitnej Prahe, vnímaná cez príbeh študentky, ktorá patriarchálny útlak zažije doslova na vlastnej koži. Bohatstvo polotieňov a precízna štruktúra robia z tohto rozsahom neveľkého diela literárny skvost. Ukážka: Nechajte ma! Nechajte ma! Vykrúca sa mu z objatia, pokúša sa odtiahnuť si jeho ruky z pŕs, ale policajt stojí tesne za ňou a nenechá sa odtisnúť. Silno sa na ňu tlačí bruchom, dýcha jej na krk a naráža do nej panvou s tvrdou gučou, ktorú sa jej pokúša vsunúť ďalej medzi nohy. Nie, pustite ma, pustite ma! Dievča už nemyslí na vykoľajenú električku, na zrazených chodcov, teraz sa zúfalo bráni, vzpiera sa tlaku. Pomoc, pomoc! kričí váhavo, hlasnejšie sa neodvažuje kričať, je jej to strašne trápne.

Fantasmagorický příběh čtyř českých výtvarníků, kteří na své dobrodružné cestě za obchodem v Japonsku nakonec uvíznou na Sibiři. V Německu román získal Cenu Alfreda Döblina. Exilové vydání. Obálku s použitím reprodukce fresky z vily P. Fannia Sinistora v Boscoreale, zničené při výbuchu Vesuvu, navrhla Barbora Munzarová.

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími "dočasnými" zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí.

Historicky první český překlad z díla spisovatelky, která se v zahraničí velmi proslavila; od roku 1968 do své předčasné smrti žila v cizině a psala německy.

Píše se rok 1992, od pádu komunismu uběhly tři roky, Československo se chystá rozdělit na dva samostatné státy a věhlasná tanečnice a choreografka Leonora Marty se vrací domů. Po návratu do země, kterou opustila, musí čelit třem vztahům: k městu svého mládí, k minulosti své vlasti a novému románku s německým ctitelem, Thomasem Aspergerem. Vzhledem k tomu, že Thomas je potomkem odsunutých sudetských Němců, jsou všechny tři vztahy neoddělitelně propojeny.Román, který poprvé vyšel v roce 1995 v němčině, vypráví příběh hrdinky, která sdílí stejný osud s jeho autorkou. Provádí čtenáře jejím rodným městem a současným světem. Transfigured Night je mistrovským dílem české literatury, které čerpá inspiraci z osobitého stylu Leoše Janáčka a Thomase Pynchona. Je důkazem toho, že národní literatura nemusí být psaná v jediném jazyce.

Libuse Moníková erzählt in diesem bewegenden Roman die Geschichte einer Sehnsucht: Auf einer gemeinsamen Reise entlang der Grenze zur Tschechoslowakei bricht aus dem lebenslangen Emigranten Jan die Erinnerung hervor: an die Jugend, den Krieg, die Emigration. Zusammen mit Karla, der viel jüngeren Frau, die als Stuntgirl beim Film ihr Geld verdient, will Jan das Treibeis zum Schmelzen bringen, das sich in der Fremde um ihre Herzen gelegt hat.

Set in Czechoslovakia before the collapse of communism, the story revolves around three craftsmen. When they are commissioned to paint a fresco in Kyoto, they set off, only to lose their way in Siberia where they embark on a series of picaresque and surreal adventures.

Bis zum Ende arbeitete Libuse Moníková an dem Roman Der Taumel, der nun aus dem Nachlaß veröffentlicht wird. Noch einmal führt sie uns zurück in das Prag der siebziger Jahre, in die Zeit der Unterdrückung und Angst. Jakub Brandl, Professor der Kunstakademie, schwankt zwischen Resignation und Auflehnung, bedrängt von der Staatssicherheit und zugleich von der eigenen Krankheit. Ein Roman, der zu einer großen Metapher für den Zustand einer Gesellschaft wird, die versucht ihre schwankenden Mauern mit aller Gewalt zu verteidigen.