Vlasta Reittererová Knihy

Základní příručka pro každého, kdo chce pochopit, proč je antisemitismus tak prastarý a zároveň na vzestupu. Světově uznávaný judaista Peter Schäfer vypráví, jak se antisemitské stereotypy šířily již od antiky, jak vedly k pronásledování, ničení a zabíjení a jsou živé i po šoa. Již v předkřesťanské době se objevovala nenávist vůči Židům, ale Nový zákon této nenávisti poskytl živnou půdu v podobě legend: Pavel zaútočil na tradiční židovství, Matouš se zaměřil na vinu všeho židovského lidu a Jan vykreslil Židy jako syny temnoty. Schäfer připomíná například středověké pálení talmudu v Paříži a motiv židovské svině, Lutherovu nenávist a výzvu ke zničení Židů v novověku, společensky akceptovaný antisemitismus v době osvícenství. Z předpeklí Výmarské republiky přes třetí říši se dostává k současnému islámskému antisemitismu i k tomu, jak dědictví antisemitismu souvisí s novým nástupem pravicových ideologií.

Cestu dějinami hudby začíná autorka v 18. století, posledním období, kdy byla hudba i její tvůrci pod patronátem šlechty. Zrod tzv. národních škol v hudbě se kryje s národní emancipací následujícího století, s érou měšťanských salonů, ale také nových nacionálně definovaných kulturních institucí. Dodnes slavíme skvělé české úspěchy, vznik konzervatoře, Národního divadla nebo České filharmonie, a přece stále nedoceňujeme vliv národnostního kotle a soupeření etnik v hranicích České koruny na ohromující vývoj české hudby. Z této úrodné půdy čerpalo v 19. i 20. století několik skvělých hudebních generací. Hudba se mohla opřít o funkční infrastrukturu, divadla, koncertní síně nebo kabarety, rozvíjela se hudební věda i pedagogika. Česká hudba má ale i svou odvrácenou stranu. Už od dob staromilského pražského „mozartovství“ před dvěma sty lety se tu sváří progresivní tendence s tradicionalismem. Během dob protektorátu a socialistického státu čelila kulturněpolitickým tlakům. Možná ale právě díky těmto vnitřním rozporům je česká hudba tak pestrá a světově uznávaná.

Inscenace vzešla z koprodukce Národního divadla v Praze a Theater Regensburg (Řezno, Bavorsko). Kromě životopisných textů, vzpomínek, ukázek z dobových kritik a obsahu a libret dvou Veidlových oper (Kranwit a Maloměšťák) obsahuje brožura rovněž širší studie o německých (sudetoněmeckých) a židovských osobnostech v české hudební kultuře nebo seznam všech hudebníků, kteří byli internováni v Terezíně a z nichž mnozí nepřežili. Terezín se stal osudným i Veidlovi, který zde zemřel v internaci v r. 1946. Text je doplněn ještě o medailony inscenátorů a účinkujících a výběrovou bibliografii k tématu.

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík.

Chronicles Mozart's ten years in Vienna, detailing what everyday life in the city was like and profiling famous leaders of the day and the composer's wife, Constanze

Kámen ze Zdi nářků – 1984, historický opus, který se v originále jmenuje Forever Street, v českém přesném překladu Tato ulice navždy. Český název autorovi vyhovuje, protože přesně vystihuje podstatu příběhu. Zeď nářků ale považuje za lehce nedostatečný pojem. Židé k ní nechodí pouze naříkat, ale také věřit. Je to příběh mladého Žida Bereka Spiegelglase, který se roku 1873 dostane z rodné vsi na Slovensku na předměstí císařské Vídně. Na tomto špinavém a ošumělém místě zvaném Turecký plácek chce vybudovat domov pro svou rodinu. Věří,, že mu v tom pomůže zázračná moc úlomku kamene, který údajně pochází ze zdi zničeného jeruzalémského chrámu. Hrdina, kterého autor vymodeloval podle svého dědečka , začne věřit i tomu, že jeho Jeruzalém je tam, kde se nachází kámen, tj. ve Vídni. Jemu a celé rodině se opravdu daří, ale jen do doby než zasáhnou dějiny. Vypukne 1. světová válka, zhroucení monarchie, hospodářská krize a nakonec nacismus. Morton vycházel nejen z rešerží a dobového tisku, ale také ze zkušeností rodiny (oba rodiče se dožili téměř sta let). Kámen ze Zdi nářků s vírou v zázračnou moc se blíží latinskoamerickému magickému realismu, který je autorovou nejpřitažlivější formou vyprávění.

The English National Opera Guides were originally conceived in partnership with the English National Opera and edited by Nicholas John, the ENO's dramaturg, who died tragically in an accident in the Alps. Most of the guides are devoted to a single opera, which is described in detail—with many articles that cover its history and information about the composer and his times. The complete libretto is included in both the original language and in a modern singing translation—except where the opera was written in English. Each has a thematic guide to the most important musical themes in musical notation and each guide is lavishly illustrated. They also contain a bibliography and a discography which is updated at each reprint. The ENO guides are widely regarded as the best series of their kind and excellent value.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.