Ivan Vojtěch Knihy

Mozart Wolfganga Hildesheimera (1916–1991) vyvolal veľký ohlas už pri svojom prvom vydaní v roku 1977. Jedinečnosť a novum diela spočíva v pohľade na tohto hudobného génia, v principiálnej odlišnosti od všetkých predchádzajúcich umeleckých biografií. Wolfgang Hildesheimer nie je len veľký znalec Mozartovej hudby, je to predovšetkým skvelý spisovateľ, brilantný stylist, schopný formulovať ako všeobecné otázky po zmysle tvorby, tak aj tie, ktoré nás vedú k jej pochopeniu. Kombináciou historického, štýlovo-analytického a psychologického prístupu nám otvára pohľad na génia, začínajúci tam, kde ostatní autori zvyčajne končia: tradičné životopisné polohy mu slúžia nielen na rekonštrukciu obrazu človeka-umelca, ale aj na nájdenie odpovedí na otázky súvisiace s Mozartovou tvorbou. Hildesheimer rozbíja sentimentálnu „legendu“ o dokonalom géniovi, odhaľuje nám sociálnu štruktúru spoločnosti Mozartovej doby, tragiku jeho osobnosti i úplne nové a prekvapivé skutočnosti.

Výbor z nezvykle bohaté, přes 3000 dopisů obsahující korespondence rakouského skladatele, čelného průkopníka nejmodernějších směrů v hudbě, doplněný přehledem základních dat života a díla. Dopisy jsou z let 1910-1951 a umožňují poznat jak člověka a tvůrce zcela osobité ražby, tak dobu, kterou žil, a především otázky moderní hudby, které řešil a k nimž svými díly a názory dával podnět

V knížce jsou shrnuty a objasněny zásadní myšlenky a názory devíti představitelů novodobé skladatelské generace o otázkách moderní hudby, její podstatě, metodách i formách, o obsahovosti a ideovosti hudebního díla i o tvůrčích vztazích k hudebním tradicím minulosti.

"Zavrhl svět, v němž byl slavný. Chtěl pracovat pro svůj lid a pro budoucnost. Zakusil mnoho zkoušek, avšak neklesl na duchu. Nevzdal se, a zemřel duševně mlád, odvážný, nesmiřitelný." Tak vzpomíná na Sergeje Sergejeviče Prokofjeva významný sovětský spisovatel Ilja Erenburg. Rozsáhlé hudební dílo Prokofjevovo je pro nás spjato s prvními 35 lety rozmachu Sovětského svazu. Přestože žil od roku 1918 v cizině - koncertoval v Americe, ve Francii i jinde - neztrácel spojení se svou vlastí a vždy vystupoval jako stoupenec sovětského zřízení. Na Západě dosáhlo jeho umění jako skladatele i jako klavíristy vysokého uznání. Začátkem třicátých let však na S. S. Prokofjeva stále tíživěji doléhá odloučení od vlasti. Po úspěšných koncertních cestách v SSSR vrací se nakonec natrvalo. Již za pobytu v cizině usiloval o hudební vyjádření nového společenského řádu, který zvítězil v jeho vlasti. Tím více se tomuto úkolu sovětského umělce věnoval doma. Svědectvím o tom jsou mnohé články, týkající se soudobé hudby, i vzpomínky jeho přátel. V současnosti nebyla vždy Prokofjevova hudba plně chápána a oceňována. S odstupem doby však stále jasněji vystupuje význam jeho díla pro další vývoj hudby socialistického života.

Svazek zahrnuje monografické práce o Lisztových současnících - Berliozovi, Robertu Schumannovi, Kláře Schumannové, Johnu Fieldovi, A.B. Marxovi a Robertu Franzovi. V theorii tvoří jádro těchto statí otázka pokroku v hudební kultuře a otázky programnosti hudby. Kromě theoretických otázek zabývá se tu Liszt i řešením různých problémů praktických, týkajících se zejména umělecké kritiky, a dotýká se i otázek interpretace hudebních děl a správné výchovy nových umělců (v článcích o Kláře Schumannové a A.B. Marxovi). V rozsáhlé úvodní stati osvětluje vydavatel Lisztovy nátory sociální i umělecké, jak se obrážejí v skladatelově literárním odkazu.

Výbor z článků otištěných vesměs v časopise "Neue Zeitschrift für Musik", jehož byl Schumann zakladatelem. Nejrůznější formou - od důkladného rozboru až k heslovitým poznámkám a aforismům - vyslovuje autor své názory na teoretické problémy hudební tvorby i své stanovisko hudebního kritika k jednotlivým zjevům světové hudby. Svazek je doplněn ukázkami z poezie a prózy mladých let. 1600 výt. • Vysvětl. • Seznam skladeb autora • Jmenný rejstřík • Pozn.

Dlouholetá hospodyně rodiny Janáčkových vypráví podle svých vzpomínek o skladatelově denním životě, uvádí zajímavé podrobnosti o jeho tvorbě i jeho společenském a rodinném životě. Připojeny jsou vysvětlující poznámky a snímky z Janáčkovy pozůstalosti.

Kniha muzikologa a estetika charakterizuje stěžejní okruhy autorova trvalého zájmu i způsob zkoumání a výkladu, který je vnitřně sjednocuje. Rozpravy byly téměř všechny jednotlivě publikovány.