Tento kapesní slovník je praktická a jednoduchá pomůcka pro nejširší okruh uživatelů. Obsahuje více než 30.000 hesel a cca 80.000 jejich ekvivalentů. Předností slovníku je výslovnost všech základních anglických hesel jak v anglicko-české části, tak i v části česko-anglické. Příloha obsahuje stručný přehled anglické gramatiky, slovní druhy, použití slovesných časů, praktický přehled anglických nepravidelných sloves a nejběžnější zdvořilostní frazeologii.
Slovník je určen širokému okruhu uživatelů, především však těm, kteří již anglický jazyk na jisté úrovni ovládají. Obsahuje 100 000 hesel a 300 000 jejich ekvivalentů. Slovní zásoba je vybrána tak, aby respektovala frekvenci užití. Ve slovníku najdete vedle výrazů spisovného jazyka také výrazy hovorové, slangové, nevhodné či vulgární se kterými se samozřejmě běžné mluvě můžete setkat. Základní frazeologie je doplněna o fráze, významové charakteristiky, přísloví i expresivní výrazy.
Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.
Poslední systematické dějiny sociální demokracie vyšly v roce 1938 pod názvem Revoluce práce. Jejich autorem je významný sociálně demokratický politik první republiky, mimo jiné dlouholetý předseda prvorepublikového Senátu František Soukup. Spoluprací autorů z okruhu Masarykovy demokratické akademie, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Friedrich-Ebert-Stiftung vznikl nově základní přehled dějin sociální demokracie na českém území od poloviny devatenáctého století do nástupu vlády Bohuslava Sobotky v roce 2014. Kniha má bohatý obrazový doprovod, obsahuje i kompletní text v angličtině a němčině.
Posmrtně vydávané vzpomínky Jiřího Loewyho představují jeho pestrý životní příběh a také osud jeho generace, zrozené v první republice a prožívající dětství za války, kterou únor 1948 zastihl na prahu dospělosti a listopad 1989 na konci aktivního věku – Jiří Loewy je s oblibou charakterizoval jako „chvístání krátkými úseky polojasna a předlouhými temnotami“. Vzpomínky vznikaly v letech 2002 – 2003 jako e-mailový rozhovor s historikem Tomášem Zahradníčkem.
50 českých literátů napsalo povídky z českých měst roku 2000. Můžete si zajet do Náchoda v doprovodu Josefa Škvoreckého, do Hradce Králové s Viktorem Fischlem, do Brna s Milanem Uhdem. Netradiční a slibně pestré svědectví o české literatuře na konci 20. století.
Nové prameny, nové otázky a nové interpretace událostí osvětlují důležitou křižovatku soudobých dějin. Mezioborová publikace inspirovaná třicátým výročím prvních svobodných voleb v Československu přináší výsledky nejnovějších výzkumů z české i slovenské akademie věd a předních univerzitních pracovišť. Analyzuje roli dlouhého volebního roku 1990, v němž občané nejprve rozhodli o podobě demokratického zastoupení ve třech parlamentech tehdejší federace a na podzim také o novém obsazení místních samospráv.
Kniha přináší komentovaný výbor z textů Jacka Kuroně (1934–2004), polského politického aktivisty a myslitele, politického vězně a prvního z významných středoevropských disidentů, který na konci komunistické éry zasedli do vládních úřadů. Po volebním trumfu Solidarity v červnu 1989 byl Kuroń jedním z kandidátů vítězné Solidarity na premiéra, nakonec se v nové vládě ujal postu ministra práce a sociálních věcí a jako nejpopulárnější člen kabinetu se podílel na všech významných politických rozhodnutích. V roce 1995 kandidoval v prezidentských volbách a zůstal na třetím místě za Aleksandrem Kwaśniewským a Lechem Wałęsou. Poté omezil své politické aktivity a napsal řadu úvah a studií o polské transformaci. Psané dílo, zejména analýzy, prognózy, politické programy a také vzpomínkové texty tvořily významnou část Kuroňova působení. Od úvah o práci s kolektivem, které Kuroń jako metodik Svazu polských junáků sepisoval na přelomu padesátých a šedesátých let, přes proslulý Otevřený dopis straně (v roce 1964 mu vynesl tři roky věznění), programové články disidentské éry až po texty z posledního období života, které přináší tento výbor. Snažil se v nich kriticky analyzovat své vládní zkušenosti, pojmenovat vznikající dějinnou situaci a hledat programové cesty k dalšímu rozvoji.
