Kateřina Lukešová Poradie kníh (chronologicky)

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.

Праця відомого французького критика та есеїста – глибокий аналіз подій ХХ сторіччя. Автор наголошує на тоталітарних злочинах і намагається пояснити зло, яке стало ознакою сторіччя, що минуло. Насамперед це радянські чи німецькі табори, тоталітарні режими, Друга світова війна. Із осмислення історії Европи та історії власного життя автор виводить моральні висновки, зосереджуючись на дихотомії "мораль" і "сучасність". Уроки минулого, що їх подано у цій книзі, – зростання зла, банальність добра, людські цінності, рідкість праведників – будуть цікаві кожному, хто розгорне і прочитає цю книгу.Для істориків, політологів, усіх, кого цікавить минуле сторіччя.

Focusing on the cultural clash during the Spanish conquest of the New World, this study presents a unique interpretation of the interactions between the Spaniards and pre-Columbian cultures in Mexico and the Caribbean. Through sixteenth-century sources, Tzvetan Todorov explores the beliefs and actions of both the conquistadors and the Aztecs, highlighting the devastating impact of this encounter, which led to the near annihilation of Mesoamerica's indigenous populations. The analysis extends its implications beyond the historical context.

Cieľom Camusovej eseje je vyjsť z danej skutočnosti, založenej na zločine z rozumu a v úsilí pochopiť dobu, preskúmať spôsoby, ako sa tento zločin ospravdlňoval. Azda stojí za úvahu, že aspoň naším súdom musí prejsť obdobie, keď za päťdesiat rokov bolo vykorenených, zotročených alebo usmrtených sedemdesiat miliónov ľudských bytostí. No je aj potrebné, aby táto vina bola pochopená...

Dva romány vyprávějí odlišně laděné příběhy člověka, který se ocitl v mezní situaci. Černé kouzlo (1983) je sarkastickým autoportrétem antihrdiny, jehož jediným programem je odcizení a sebezničení. Příběh je zároveň kritikou francouzského měšťáctví v době alžírské války. Barbarská svatba (1985, Goncourtova cena) je otřesným příběhem beznadějné vášně syna k matce, která jej odmítá, protože je plodem jejího brutálního znásilnění v mládí. Čtyřicetiletý autor vypráví strhujícím, expresivním způsobem, který si vynucuje účast a dotýká se citů čtenáře.

Obsáhlý román s hlavním hrdinou, chlapcem Theem, jeho lidské a názorové zrání, příběhy lidí a lidiček z předměstí Belfordu před 2. světovou válkou

Jedná se o jeden ze stěžejních Simonových textů. Plně je zde rozvinut koncept „bezešvé“ prózy, kdy čtenář jen stěží rozlišuje konce a počátky jednotlivých scén a obrazů. Interpunkce je často vyrušena nebo invertována (závorky přecházejí do nových kapitol). Příběh se odehráváněkdy v 60. letech 20. století, časová datace však v příběhovém rozvoji nehraje zásadní roli. Bezejmenný hlavní hrdina (zřejmě zástupné ztělesnění hledajícího já) se jednoho rána probudí ve svém zchátralém barokním domě, který udržuje jen s vypětím všech svých sil, a během následujících 16 hodin všedního dne naplněného banálními činnostmi (návštěva banky, prodej židle, návštěva příbuzného, večeře v kantýně), z různých, převážně vizuálních fragmentů, zrekonstruuje celý dosavadní život. V souvislosti s tímto postupem přední postmoderní francouzský myslitel Jean-François Lyotard používal termín „anamnéza přítomnosti“.