Jiří Zapletal Knihy

Vyprávění sbormistra o jeho práci v divadle a především s dětským sborem Severáček.

Svědectví herečky o sobě, lidech i událostech zaznamenal Jiří Zapletal. Svět viděný očima herečky Jiřiny Švorcové představuje Jiří Zapletal. Na rozdíl od bývalé kolegyně z Vinohrad - Vlasty Chramostové - se Švorcová ve svých pamětech na divadelní i společenské události dívá prizmatem oddané příslušnosti ke komunistické straně, aniž by hledala příslovečný rub mince. V tomto smyslu je kniha poučná. Z hlediska historie postrádá (mimo jiné) tradiční soupis divadelních a filmových rolí....

Autoři knihy spolu s osobní výpovědí slavného jazzového kapelníka líčí jeho zajímavou životní a uměleckou dráhu.

Publikace věnující se legendární Moravance. Historie známé moravské dechové kapely a s ní spjaté pozoruhodné umělecké a životní osudy trumpetisty, kapelníka i skladatele Jana Slabáka. Pozoruhodné osudy hudebníka, jenž svou kariéru dělí mezi symfonický a dechový orchestr nikoli jen jako hráč a kapelník, ale i skladatel, aranžér a organizátor, doprovázejí peripetie více než dvacetileté historie Moravanky. Vyprávění přináší řadu zajímavých svědectví, pohledů do zákulisí i humorných vyprávění, do něhož přispívají i další členové kapely. Doplněno fotografiemi a diskografií.

Situovaný na začiatku devätnásteho storočia, keď sa nečinnosť stále považovala za prijateľný a cenný cieľ, sa román Oblomov od Ivana Gončarova zaoberá osudmi nepravdepodobného hrdinu, mladého aristokrata neschopného rozhodovania. Oblomov je lenivý, nepozorný, nezvedavý, má sklon k snívaniu a odkladaniu povinností. Jeho postava predchádza ideálu pracujúceho moderného muža, no napriek tomu je nemožné ho neobdivovať vďaka Gončarovovej majstrovkej prozaickej forme. Román je preplnený dôvtipnou sociálnou satirou a ostrou kritikou ruského spoločenského života devätnásteho storočia. Oblomov predstavuje čitateľom dielo, ktoré Leo Tolstoj označil za „naozaj veľké dielo, aké sa už dlho nevidelo“.

Slávna novela Kapitánova dcéra (1836) zodpovedala Puškinovmu videniu sveta, kde všetko to najcennejšie nevyplýva z konvencií a formalít, ale je výsledkom osobných vzťahov, obetovania sa a lásky aj za cenu, že človek musí porušiť pravidlá. Podľa Puškina spoločnosť mala len tvoriť rámec a dopĺňať harmonické väzby medzi ľuďmi. Najvyššiu hodnotu má podľa autora láska a schopnosť obetovať sa za druhého.