Josef Vohryzek Poradie kníh

Předkládaný výbor představuje literárního kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926–1998) jako kritického myslitele o povaze komunistického režimu, o české a slovenské společnosti ve společném státě a po jeho rozpadu, o vztahu silnějšího a slabšího, většiny a (romské a židovské) menšiny. Kniha je členěna do čtyř oddílů. První tvoří texty o společnosti a politice před rokem 1989 a po sesunu komunistického režimu. Úvodní esej přibližuje životní pocit nestraníka během pražského jara 1968, úvahy psané během tzv. normalizace pro samizdatové sborníky nebo periodika se zabývají faktickými možnostmi Charty 77, mechanikou soudního šikanování a významem nezávislých občanských iniciativ, a stati z první poloviny devadesátých let pojednávají o vztazích k nově se formující moci, o rozpadu federativní republiky, étosu nově vzniklého českého státu a chováním tzv. intelektuálních elit při všech těchto momentech. Druhý díl sestává z textů o rasové nesnášenlivosti. Polemika z roku 1968 ukazujemožné sociálních důsledky tehdy chystané federalizace československého státu, kterým se pak věnuje jeden z prvních dokumentů Charty 77 (z roku 1978), v němž je podrobně rozpracováno postavení Romů v tehdejším Československu. Josef Vohryzek připravil pojednání anonymně, text zveřejněný v samizdatu a v exilových publikacích vyšel s podpisy tehdejších mluvčích Charty 77. Úvahy, které na chartovní dokument navazují, pocházejí už z let 1990–1997 a zabývají se vztahem „bílé“ většiny k menšinám a zdroji rasismu, resp. rozdíly ve změnách vzájemných postojů u většinové a menšinové populace. Třetí část přináší texty o knihách, v jejichž prvním plánu figuruje téma politického („třídního“), národnostního a rasového napětí, nesouladu nebo nenávisti. Jsou zde shromážděny Vohryzkovy reflexe nad díly publicistickými (V. Mrštík), memoárovými (M. Bubeníčková-Kuthanová, S. Wiesenthal, G. Konrád) nebo beletristickými (A. Giňa, V. Třešňák, J. Fränkl, Ch. Potok, I. Ferková, I. B. Singer). Závěrečný oddíl zaujímají Vohryzkovy vzpomínky. Vznikly v roce 1991 pro dokumentační potřeby Židovského muzea v Praze, tiskem vyly vydány posmrtně z autorovy literární pozůstalosti v květnu 2000 v časopise Revolver Revue. Autor v nich podrobně vzpomíná na své dětství odvíjející se v pražské židovské neortodoxní rodině (otec byl advokát), na pobyt ve švédském exilu v letech 1940–1950, kam ho rodiče ještě stačili vyslat, než byly hranice pro židovské občany bývalého Československa definitivně uzavřeny, stejně jako na složitou repatriaci v komunistickém Československu padesátých let 20. století, kam se Vohryzek vrátil, zatímco již věděl, že jeho rodina během války zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech. Uspořádal, k vydání připravil, komentáře a medailon napsal Michael Špirit

Hry známeho nórskeho dramatika: "Nápadnící trónu" s historickým námetom, a hry "Spolok mladých", "Opory spoločnosti", "Nepriateľ ľudu", v ktorých je spoločným motívom kritika malomeštiackej spoločnosti....

Malému Vikovi, synovi náčelníka Halvara, se všichni posmívají, že není žádný válečník. A to on opravdu není. Raději víc přemýšlí a snaží se protivníky přechytračit. Světe div se, nakonec velcí a stateční bojovníci, když jsou v tísni, dají na rady malého kluka, kterému to opravdu pálí. Druhý díl oblíbených příběhů z dávné historie přináší tři knihy Viking Vike králem za zásluhy, Viking Vike v zemi Mávinků a Viking Vike a Divousové.

Malý Vike, syn náčelníka Halvara z Flaku, je sice maličký, utíká před vlky a často má nahnáno, ale je chytřejší než všichni neohrožení válečníci dohromady. Dokáže proto otce i jeho spolubojovníky vytáhnout z každé bryndy. Dnes již klasická dobrodružná knížka pro děti, v níž nechybí humor a kde se dětský čtenář dozví, že důvtip a vynalézavost velmi často vítězí nad hrubou silou.

Prvá časť veselých a roztopašných príbehov zo života svojrázneho deväťročného dievčatka s nevšedným správaním, menom aj výzorom, ktoré poznajú deti na celom svete. Pippi žije sama bez rodičov v domčeku na okraji mesta, spoločnosť jej robia iba opica a kôň. Pippi však vôbec nie je smutná, o čom sa presvedčia aj jej malí susedia, súrodenci Tom a Annika. Všetky tri deti spolu prežívajú veselé dobrodružstvá.

Od Babela přes Kunderu až k Singerovi a Boučkové - tak by se dalo charakterizovat rozpětí kritického zájmu jednoho z našich nejvýznamnějších kritiků. Kniha představuje obsáhlý výbor z více než třiceti let Vohryzkovy kritické práce od časopisu Květen až po dnešní Literární noviny a Respekt. Knihu pro samizdatové vydání uspořádal Jan Lopatka, pro vydání knižní ji doplnil Michael Špirit, který je též spoluautorem úplného soupisu díla Josefa Vohryzka a jmenného rejstříku. Doplněno statěmi Zdeňka Urbánka a Evy Formánkové.

Hrdinom tejto klasickej detskej knihy je vikingský chlapec Vike, ktorý je síce malý, ale je taký dôvtipný a vynaliezavý, že sa vyrovná bojovníkom svojho otca, náčelníka Halvara, a na dobyvateľskej výprave vikingskou loďou otcovi preukáže neoceniteľné služby.

Ibsen's last work to use poetry as a medium of dramatic expression, Peer Gynt carries the marks of his later, prose plays. Its literary antecedents include Faust and Hans Christian Andersen, but the play draws on Ibsen's own childhood and character. He wrote that he derived many features of Peer Gynt from "self-dissection," creating a self-centered and irresponsible, but ultimately forgiveable, rogue.

Básnická skladba norského básníka 19. století, doplněno citacemi z uměnovědných encyklopedií, text paralelně v norském a českém jazyce.

Román Červený pokoj nám ukazuje tehdejší reálnou situaci v severských státech a poukazuje na "nečistotu" společnosti. Život bohéma, podvodné praktiky politiků, obchodníků a podnikatelů, pokrytecká morálka vládnoucích vrstev. Červený pokoj nebyl za autorova života uznáván kritiky, dnesale patří mezi největší díla severské literatury. Zážitek z románu umocňuje to, že se jedná o autorovo vyznání - o část jeho života. Doslovem a poznámkami opatřil František Fröhlich.