Karel Šprunk Poradie kníh (chronologicky)

Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření. Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk. Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.

Teoretickou filosofickou reflexi Anzenbacher chápe jako tři proudy vycházející z různých východisek. První proud, orientovaný ontologicky, směřuje od jevů k bytí a je spojen s Aristotelem a Tomášem Akvinským. Druhý proud, transcendentální, vychází ze subjektu (Já) a zkoumá jeho vlastnosti, přičemž je spojen s Immanuelem Kantem. Třetí proud začíná u ideje či absolutna, zkoumá bytí a Já, substanci a subjekt, a je spojen s G. W. F. Hegel. Anzenbacher tvrdí, že tyto tři proudy si neodporují, ale rozvíjejí stejnou celkovou souvislost z různých perspektiv. Autor naznačuje syntézu těchto přístupů, které považuje za komplementární. V jeho Úvodu se vedle sebe objevují aristotelsko-tomistická filosofie, zaměřená na skutečnost, poznání a Boha, a Kantova filosofie, která se zabývá poznáním, etikou a naukou o Bohu. V oblastech přírody, jazyka a člověka autor čerpá ze současné antropologie, fenomenologie a existencialismu. Celkově Anzenbacher prezentuje významné nauky v jednotlivých filosofických disciplínách, sjednocené teistickým pohledem na člověka a svět.

Kniha nabízí přístupné a současně zasvěcené uvedení do problematiky vztahu mezi přírodními vědami a teologií. Autor provází čtenáře houštinami otázek, jež povstaly v hraničních oblastech na pomezí vědeckých a teologických zájmů. Kniha podává přehled hlavních prvků současné vědy (včetně kvantové teorie nebo teorie chaosu), předkládá ucelený pohled na podstatu náboženství a ukazuje, kde mohou věda a teologie společným úsilím přispět k objasnění některých palčivých otázek dnešní teologie: stvoření, podstata poznání, boží působení ve světě, atd.

Dějiny filosofie svědčí o tom, že lidé se ptají nejen na věci, které potřebují a běžně užívají v denním životě a při své práci, ale také na skutečnosti, které míří mnohem dále. Nakonec shledáváme, že to vůbec nejsou otázky bezvýznamné: Co jsme schopni poznat? Jsme svobodní? Má naše existence nějaký smysl? Co je umění? Proč vůbec je něco? Dějiny filosofie také ukazují, že lidé si tyto otázky kladou už od pradávna a že vyvinuli obrovské úsilí, aby na ně odpověděli. Dějiny filosofie nám rovněž plasticky představují, že odpovědi filosofů jsou velmi rozdílné, přesto nám dávají tušit, že za množstvím koncepcí a systémů se nachází skrytá jednota. Toto vše ukazuje jednoduchou a čtivou formou Störigova kniha Malé dějiny filosofie, která patří k nejúspěšnějším dílům tohoto druhu nejen u nás, ale i ve světě. Německý originál vyšel poprvé v roce 1950: autor jej následně doplňoval a přepracovával a v jeho rodné zemi se dočkal už sedmnácti vydání. Česká verze vychází už poosmé a je doplněna aktualiz

Pro co vlastně žije člověk? V čem je jeho budoucnost? V dnešní možnosti poznání jiných než křesťanských náboženství a nabídky různých řešení smyslu života z jejich pohledu vyvstává i pro křesťana požadavek, aby se jinými náboženstvími zabýval. Kniha podává v omezeném výběru základní informace o náboženských nabídkách smyslu života v hinduismu, buddhismu a islámu a nakonec pojednává o tzv. nových náboženstvích. Jednotlivé kapitoly začínají popisem příslušného náboženství se zvláštním zřetelem k jeho nabídce smyslu života. Historickému vývoji se věnuje pozornost jen potud, pokud je to nutné pro pochopení daného náboženství. Každá kapitola končí poukazy, které umožňují dotazy z křesťanské strany. V závěrečné kapitole je pak položena otázka náboženství ve všeobecné formě.