Marie Krčmová Knihy

Příručka systematizující a syntetizující stylistickou problematiku, respektující tradici české stylistiky a reflektující nové vědecké poznání ve stylistice.

Dílo podává souhrnný pohled na vývoj lingvistického myšlení bohemistického a zaplňuje tak mezeru v našich znalostech o jazykovědné bohemistice jako vědním oboru. Ve studiích věnovaných většině jazykovědných disciplín jsou představeny a charakterizovány všechny rukopisné a pozdější tištěné práce, které měly a mají význam pro vývoj daného oboru. Kniha tak upozorňuje na kvalitní a přínosné výsledky českého myšlení o (mateřském) jazyce, podává orientaci v pramenech a v neposlední řadě též opravuje mnohá dodnes tradovaná chybná tvrzení. Bude sloužit nejen badatelům včetně zahraničních, učitelům a studentům, ale i širší veřejnosti – všem, kdo se zajímají o češtinu.

Učební text Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty podává poučení o zvukové stavbě češtiny tak, aby na jedné straně v přiměřeném rozsahu reflektoval nejnovější poznatky fonetických věd (tj. fonetiky, fonologie a morfonologie ve vzájemném vztahu včetně rozdílu mezi psanou a mluvenou podobou jazyka), na druhé straně však zvýraznilto, co je pro moderní poznání češtiny relevantní. Věnuje se nejen hláskám jako základním prvkům popisu, ale i stavbě větších celků mluvy. Na rozdíl od minimalizovaných výkladů běžných mluvnic je daleko hlubší a komplexnější, a to jak v rozsahu poznatků, tak v jejich vysvětlení a specifikaci. Skriptum má část obecnou, která může dobře posloužit pro studium jakékoli filologie (české doklady jsou v ní jen jako příklady pro jinak velmi obecné poznatky a souvislosti), a část věnovanou češtině, kde se vedle výkladu o standardní výslovnosti najdou i poznatky o zvukové stavbě jiných variet tohoto jazyka včetně dialektů. Závěrečná kapitola je věnována teorii kultivované výslovnosti a zásadám české ortoepie, jež jsou formulovány ve shodě s dnes už těžko dostupnými kodifikačními příručkami. Učební text není pouhou cvičebnicí výslovnosti se zjednodušenou teorií, ale je formou i náplní skutečným odborným výkladem, který je určen ke studiu, nikoli pouhému přečtení nebo naučení zpaměti. Počítá s obsahem vysokoškolského studia bohemisty v tom, že zachycuje i pojmy a vztahy, s nimiž bude student pracovat v dalších disciplínách, např. v historické mluvnici. Pak se může k textu vracet a některé termíny si osvěžit nebo dokonce si je v nových souvislostech upřesnit. Knížka tohoto zaměření není v současnosti na jiných vysokých školách v ČR k dispozici.

Novočeský překlad veršované kroniky z počátku 14. století se snaží respektovat text originálu a zachovat přitom historickou patinu tohoto prvního česky psaného historického díla. Dalimilova kronika je cenným pramenem poznání doby svého vzniku a její význam spočívá zejména ve vyjádřenínázorů českého panstva, které nelibě neslo rostoucí hospodářský vliv německého patriciátu a stavělo se kriticky k novotám, které přišly do Čech s rytířskou kulturou. Ze staročeského originálu přeložila Marie Krčmová, přebásnila Hana Vrbová. 1. vydání

Učebnice pro 3. ročník středních pedagogických škol

První ucelená monografie o spisovateli a novináři (1882-1928) , autoru realistických románů z brněnské periférie, ve své době populárním žurnalistovi, který povznesl žurnalistické žánry, jako např. soudničku a v souvislosti s Liškou Bystrouškou fejetonový román. Kniha vyšla k stému výročí Těsnohlídkova narození a obsahuje i ukázky z Těsnohlídkovy literární tvorby.

Hrabákova Poetika je základní syntetické kompendium poetiky, které se vyrovnává se soudobým stavem literární vědy domácí i zahraniční. Je výsledkem mnohaleté práce zkušeného vysokoškolského profesora, autora mnoha studií a příruček, jenž všechny své dosavadní poznatky shrnul do tohotosvazku. V první části svého díla autor probírá místo poetiky v rámci literární vědy, zabývá se specifičností umělecké literatury a podrobně informuje o textové kritice jako předpokladu pro literárněvědnou práci. Ve druhé části přicházejí na řadu prvky a výstavba uměleckého díla, a to jednotky tematické a pak jazykové výstavby, afektivní pojmenování, tropy, syntax uměleckého jazyka, protiklad prózy a verše a nakonec kompozice. Třetí část je věnována literárním žánrům, lyrice a jiným nesyžetovým projevům, epice, dramatu a publicistice. Jako dodatek je připojen výklad o některých pevných formách verše a strofy. Autorův literárněteoretický výklad je opřen o soustavnou literárněhistorickou analýzu a je dokumentován bohatými odkazy z české literatury. Všechny probírané pojmy jsou definovány, u většiny termínů je připojena etymologie a jsou uvedeny cizojazyčné ekvivalenty.