Kto je vinný v duševnej dráme troch ľudí: Ľuboňka, manželka ušľachtilého učiteľa Kruciferského miluje Beltova, zostane však verná svojmu mužovi. Kruciferský to však vie, trápi sa, všetci traja sa trápia.
Alexandr Ivanovič Gercen Knihy
Pamäti a dumy je autentický záznam pamätí ruského intelektuála, spojenie románu životopisného, sociálneho, politického a filozofického: celé dielo je tak jedným rozsiahlym zamyslením nad postavením jednotlivca v spoločnosti zmietanej zásadnými spoločensko-kultúrnymi zvratmi.
Pamäti a dumy je autentický záznam pamätí ruského intelektuála, spojenie románu životopisného, sociálneho, politického a filozofického: celé dielo je tak jedným rozsiahlym zamyslením nad postavením jednotlivca v spoločnosti zmietanej zásadnými spoločensko-kultúrnymi zvratmi.
"Duch, myšlienka - to sú výsledky dejín a hmoty," napísal Gercen a my cez priezor tohto výroku hľadíme na jeho vecné i dejinné, vedecké i filozofické paralely, vždy hlboko a odôvodnene črtané. Čitateľ má ako na dlani celú problematiku dejín myslenia aj skúmania, a to nielen od znalca, ale ajod originálneho mysliteľa, ktorý má svoj názor, svoje stanovisko: hlboké, široké a perspektívne. Keď sa stretne filozof s prírodovedcom v jednej osobe, z vyskúmaných materiálnych základov vyrastá stavba duchovnej perspektívy, z ktorej vidieť doďaleka. Takáto hodnota diela nie je zaiste dočasná. Ak si z Gercenových listov vyberieme predovšetkým ich podnetnosť, vyberieme si to, čo je zaiste najvzácnejšie z ich odkazu. Môžeme povedať, že spisovateľ ukazuje cesty a učí myslieť. Kapitoly: V.I.Lenin-Gercenovej pamiatke, Listy o skúmaní prírody-List prvý-Empíria a idealizmus, List druhý-Veda a príroda-fenomenológia myslenia, List tretí-Grécka filozofia, List štvrtý-Posledná epocha starovekej filozofie, List piaty-Scholastika, List šiesty-Descartes a Bacon, List siedmy-Bacon a jeho škola v Anglicku, List ôsmy-Realizmus. Prvé vydanie.
Do sborníku jsou zařazeny hlavní Gercenovy myšlenky o pedagogice, výchově a vyučování. Úryvky jsou uspořádány do 4 oddílů ve shodě s rozličnými obory a způsoby G. literární a novinářské činnosti. Uvnitř každého oddílu jsou seřazeny chronologicky. Obsah 1. dílu tvoří úryvky z díla"O tom, co bylo" spolu s ranou obměnou prvních kapitol tohoto díla - "Zápisky jednoho mladého člověka" - odrážející zvláštnosti výchovy v ruské aristokratické rodině 1. pol. 19. stol., a zkrácený text románu "Kdo je vinen?", v němž G. kritizuje teorii výchovy dětí v podmínkách, které je izolují od životní skutečnosti. V 2. oddíle jsou sebrány G. výroky o úloze přírodních věd v životě, výchově a vzdělání. 3. oddíl obsahuje výroky o vedoucích činitelích a pracovnících ruské osvěty, napsané pro časopis "Kolokol". Jsou to pamflety (na ministry osvěty, úředníky ministerstva, místní správce), v nichž G. bičuje reakční osvětovou politiku carismu. Ve 4. oddíle jsou G. dopisy, které se dotýkají mnoha otázek rodinné výchovy.
Spisy Aleksandra Ivanoviče Herzena
Svazek I. Kdo jest vinen? Povídky.
Výbor obsahuje beletristická díla Gercenova napsaná v l. 1842-1847: Zápisky jednoho mladého člověka -- Složení ruské společnosti -- Stanice Jedrovo -- Doktor Krupov -- Straka zlodějka -- Cestou -- Kdo je vinen. Autobiografické "Zápisky" podávají plastické vylíčení Malinova (Vjatky, kam byl G. poslán do vyhnanství) a tamních obyvatel. V satiře "Doktor Krupov" je pod rouškou vědeckého pojednání o duševních chorobách lidí podrobena ostré kritice nesmyslnost nevolnických poměrů v Rusku i kapitalistického zřízení v západ. Evropě. Povídka "Straka zlodějka", líčící tragedií nadané herečky nevolnického divadelního souboru. Odhaluje bezprávný, nelidský poměr mezi statkářem a poddaným. Otázkou viny na neštěstí mladých a schopných lidí se zabývá román "Kdo je vinen?". Základním dějovým motivem je rodinné drama mírného, hodného učitele a jeho manželky, jejichž rodinné štěstí zničí náhodný příchod šlechtice, "zbytečného člověka" oněginsko-pečorinského typu. Hlavním vinníkem zkázy rodinného štěstí nejsou jednající osoby, nýbrž feudální nevolnický řád ruského veřejného života, v jehož vylíčení spočívá hlavní sociální smysl románu.
Výbor obsahuje téměř celou sbírku sociálněpolitických úvah "Z druhého břehu", jež byly napsány v časech mezi léty 1847-1850, a dvě stati z cyklu čtyř esejů o diletantismu ve vědě, vypracované v roce 1842. Autor se v nich vyjadřuje k soudobým problémům Ruska i Evropy, jeho postřehy a závěry jsou však trvalým zdrojem poučení jakožto plody bystrého úsudku, vycházejícího z širokého rozhledu.
