Alois Jirásek Knihy

Dielo „Bratrstvo I.-III.“ od Aloisa Jiráska sa zaoberá historickými udalosťami a spoločenskými témami v období českých dejín. Príbeh sa sústreďuje na osudy skupiny mladých mužov, ktorí sa snažia o zmenu a zlepšenie svojho prostredia v čase politických a sociálnych napätí. Hlavní protagonisti, medzi ktorými sú postavy ako Jan a jeho priatelia, čelí výzvam, ktoré ich vedú k zamysleniu nad hodnotami, priateľstvom a obetou pre vyšší cieľ. Kniha sa zaoberá témami ako sú národná identita, solidarita a morálne dilemy, pričom odhaľuje komplexnosť medziľudských vzťahov a ich vplyv na individuálne rozhodovanie. Jirásek využíva historické pozadie, aby ilustroval vnútorné konflikty postáv a ich snahu o spravodlivosť v turbulentných časoch. Dielo je písané v realistickom štýle, ktorý čitateľom poskytuje hlboký pohľad na psychológiu postáv a ich motivácie. Celkový tón a atmosféra sú zamyslené a introspektívne, čo umožňuje čitateľom preniknúť do psychológie postáv a ich vnútorných bojov.

Za deštivého počasí sa v zájezdnej reštaurácii stretávajú rozšafný myslivec a hornista Svída, svobodomyslný maliar Rys a ušlápnutý kantor-hudobník Vojna. Svída a Vojna sú bez zamestnania a idú na vandr hľadať dobré miesto. Rys je na tom lepšie – prechádza od jedného zámožného pána k druhému, jeho maliarske služby sú cenené. Pri veselom rozhovore si všimnú, že v druhej miestnosti sedí nádherná slečna so starým pánom. Rysovi okamžite padne do oka, a tak požiadal Vojnu, aby rýchlo zložil nejakú skladbu, ktorú potom Vojna so Svídou zahrajú pod oknami neznámej dievčiny. Dievča sa síce v okne mihne, ale je odohnané svojím starším sprievodcom. Ráno sa starý pán snaží zistiť, kto boli hudobníci a kto to všetko zorganizoval. Svída a Vojna zistia, že ide o vrchného na zámku v Zahořanoch, ktorému sa hudba veľmi páčila. Chystá veľký hon pre mladého grófa a potrebuje dobrého myslivca a kantora-hudobníka. Ponúkne teda Vojnovi a Svídovi službu, ktorú obaja prijímajú. Rysa však vrchný nechce ani vidieť. Všetci teda – okrem Rysa – odchádzajú kočiarom na zámok v Zahořanoch. Nesmelo Vojna, ktorý celú cestu sedí s mladou neterou vrchného v kočiari, sa do mladého dievčaťa zamiluje.

Ak prvý diel trilógie je "radostnou, víťaznou pieseňou bratrskou", tretí diel zobrazuje koniec dramatu "husitského odboja proti starému svetu, aspoň v tejto bojovej a vojenskej forme". Pád Spišského hradu a krvavá bitka pri Šaryšskom Potoku a nakoniec pri Kostolanoch znamenajú zánik bratrskej sily a slávy. Táborské vojská boli rozprášené a ich zbytky našli prácu a obživu len v cudzom žoldu. Jirásek dal svojmu dielu spoľahlivý a historicky presný základ. Jiskra, Aksamit, Talafús a iné postavy, ako aj Talafúsov vpád do Jágru, slávna bitka pri Lučenci a nešťastný koniec bratříkov sú historické fakty. Zrada krásnej Maďarky a iné románové prvky nie sú vymyslené, ale prevzaté z ľudovej tradície. Z tohto materiálu vytvoril Jirásek dielo, ktoré svojou mohutnosťou a umeleckou silou možno postaviť vedľa jeho iných významných prác. Je to veľký monument na pamiatku husitských hrdinov všetkých čias a odtieňov.

Historický román o boji českého ľudu za politické a sociálne práva, o boji proti utláčateľom. Dej sa odohráva takisto v smutnej dobe po bitke pri Bielej hore....

Staré povesti českej je kniha pre mládež Aloisa Jiráska, v ktorej literárne spracováva staršie povesti z rôznych období českých dejín. Povesti vychádzali pôvodne na pokračovaní v pražskom nakladateľstve J. R. Vilímek roku 1893. Ako kniha prvýkrát vyšli v rovnakom nakladateľstve v roku 1894 ako 11. zväzok v edícii Vilímkova knižnica mládeže dospievajúci. Knihu Alois Jirásek venoval Františkovi Bartošovi. Predlohou boli najmä Kosmova, Dalimilova a Hájkova kronika, Staré letopisy české a rôzne ďalšie pramene. Do diela neboli zapracované niektoré známe české povesti ako o Oldřichu a Božene alebo Břetislave a Jitke. Naopak boli zaradené menej známe židovské, moravské a slovenské povesti. Pri písaní postupoval Jirásek úplne inak ako August Sedláček, ktorý sa vo svojej Zbierke povestí historických ľudu českého v Čechách, na Morave av Sliezsku snažil povesti očistiť od neskoršieho umelého literárneho spracovania a dobrať sa k jadru ľudového rozprávania. Jirásek sa naopak o „rozprávaní umelá“ svojich predchodcov opiera a sám ich bohato autorsky rozvíja po svojom, a tak vzniká košaté a čítavé líčenie so silným vlasteneckým nábojom. S výnimkou obdobia protektorátu vychádzali Staré povesti české opakovane a často. Za komunistického režimu v 50. rokoch vychádzali so zmenami a tiež s doslovom Zdeňka Nejedlého.

Po trilogii Mezi proudy, líčící vznik a počátky husitství, a po Proti všem, podávajícím vrchol síly a slávy husitství, vzniká Bratrstvo ako tretia časť Jiráskovy husitskej epopeje. Táto časť podáva pád a záver veľkolepého husitského dramatu. Bratrstvo je plné husitskej sily, ale zatiaľ čo v Mezi proudy ide o silu, ktorá sa teprve rodí, a v Proti všem ide o víťaznú silu, ktorá prekonáva celú Európu, v Bratrstvu je táto sila už len vybíjajúca sa pre tú silu samu. Nie je preto menšia, vo svojej nevázanosti je možno ešte väčšia a divokejšia, ale už nie tvoriaca, budujúca.

Druhá časť stredovekej historickej trilógie Bratrstvo. O bojích husitských bratříkov pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa za nezávislosť Horní země (dnešného Slovenska) na Maďaroch pod vládou Jánosa Hunyadiho. Jednou z hlavných postáv Jiráskovy romantickej rapsódie je aj krásna Maďarka Mária.

Novela z doby správcovstva Jiřího z Poděbrad líči idylický život na zemanských dvorcoch a milostný príbeh zemanskej schovanky Maryly, ktorý ohrozí pokojné susedské vzťahy. Je tu zachytené historické prostredie aj atmosféra na vidieckej zemanskej tvrzi v tejto pohnutej dobe. Sú tu rozličné typy drobných českých zemanov, z ktorých najväčšie sympatie má mladý zeman Šonovský, predstaviteľ nového pokolenia. Príbeh plný humoru sa nevyhýba ani vážnym otázkam.

Základem přitažlivé obrázkové knížky jsou Staré pověsti české Aloise Jiráska. Všechny jsou srozumitelně převyprávěny pro dětského čtenáře tak, aby vyšly vstříc oblíbené dětské seriálové četbě. Zatímco příběhy v podstatě sledují děje textové předlohy a jen částečně ho autor B. Žárský aktualizuje, jsou obrázky Z. Jandy rozvernější a často apokryfní, neboť komickou dějovou zkratkou ilustrují dávná vyprávění. Postavy českých pověstí mají v Jandově podání bodrost i nesmlouvavost hrdinů akčních seriálů a nepochybně tak přiblíží čtenářům příběhy z úsvitu národních dějin.

Dvě knihy Z mých pamětí stojí jakoby ve stínu Jiráskových historických povídek a románů. Byly sice často připomínány a vydávány v Sebraných spisech, ale zdá se, že čtenáře přece jen zarážel odlišný způsob vyprávění, než na jaký byli zvyklí v dějově bohatých prózách. Osu Z mých pamětí tvoří chronologický popis autorových životních osudů, líčení událostí a příhod, které se vyhýbá přílišné beletrizaci. Není to tak zcela obvyklý jev, neboť žánr vzpomínky často lákal k přiznanému nebo zastřenému fabulování, k úvahám a hodnocením, k "rekonstrukci" rozhovorů apod. A právě úzkostlivá věcnost, přesnost a věrnost odlišuje Jiráska od jiných autorů.

Několik výjevů z dějin samoty. Historický román z doby pobělohorské.

Povídky o válkách a osudech lidí na Náchodsku v 18. století.Výbor obsahující osm autorových válečných povídek byl uspořádán se záměrem přiblížit kus historie Náchodska. Proto je kniha doplněna historickým a literárněhistorickým komentářem.

Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.

Věrné přátelství na celý život, při němž druh druhu je podle slov básníka ,,polovinou duše", je vzácným květem lidských srdcí. Takové bylo přátelství Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.

Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.

Nejznámější pražské legendy převyprávěné pro mladší děti.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

SEBRANÉ SPISY Aloise Jiráska, díl XII : Z různých dob II. (Povídky a obrázky. 6. vydání. Nakladatelství J. Otto, spol. s.r.o., v Praze 1921). Vazba celoplátěná nakladatelská se zlaceným popisem na hřbetu. Soubor sedmi povídek: Z malých cest (1884), Host (1875), Gardista (1890), Krajanka (1882), V Pekle (1879), O lovu (1880), Tčevská hranice (1891).

První vydání v tomto nakladatelství. *** Po trilogii "Mezi proudy", líčící vznik a počátky husitství, a po "Proti všem", podávajících vrchol síly a slávy husitství, vzniká "Bratrstvo" jako třetí část Jiráskovy velké husitské epopeje. Ve 3 "rapsodiích" jsou vylíčeny osudy bratrskýchvojsk na Slovensku (1450-1467) pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa. 1. díl, zahrnující rok 1450-1451, je věnován nejslavnější době bratříků. Líčí vítěznou bitvu u Lučence, v níž české roty porazily daleko početnější vojsko Hunyadyho, a vpád bratříků vedených Janem Poberou z Lomu až k Pešti, kam nepronikl ani Žižka na svém tažení r. 1423. Bratříci opanovali celé Slovensko a stali se tak mocí, s níž musil počítat i nepřítel. Na ovládnutém území vybudovali zcela nový, jakoby státní útvar, jenž vedle moci krále Ladislava a moci Hunyadovců znamenal třetí samostatnou sílu na území tehdejších Uher. Jirásek líčí, jak husitský demokratismus posílil národnostní uvědomění a sebevědomí zejména slovenského zemanstva, ale i sloven. lidu. Tak je Bratrstvo kapitolou z dějin Slovenska, nově pojatou pod zorným úhlem osvobozovacího významu husitské revoluce, sociálního i národnostního.

V roce 1930 vyšel tento soubor Jiráskových básní pod redakcí Miloslava Hýska. V nynější druhém vydání najdete stejně uspořádaný komplet básní a navíc ještě projev A. Jiráska k zahájení ochotnické činnosti v nově zbudovaných místnostech v Hronově v roce 1875, stať „Mezi literaturoua přátelstvím“ a dopis Mikoláše Alše Aloisi Jiráskovi.

První vydání. Několik črt a povídek jejichž děje jsou spjaty s určitými historickými událostmi po roce 1848. "Husaři" se váží k maďarské revoluci r. 1648, "Sobota" k polskému povstání r. 1863, "Host" k válce 1866, "Na hranicích" k německo-francouzské válce r. 1870. Poslední a nejdelší povídka "Na Ostrově" líčí dobu nezahaleného nástupu a agrese nového němectví u nás v letech osmdesátých a zápas o udržení české půdy.

F. L. Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Třetí díl, sledující léta 1792-1800, ukazuje, jak se odrážela atmosféra Velké francouzské revoluce a obranné války revoluční Francie na našem národním obrození, a to opět v Praze i v Dobrušce. Věk, oženiv se, vzmáhá se hospodářsky a šíří po okolí lásku k české knize. Ve válce dvou světů procházejí obrozenské snahy o české divadlo, o český jazyk a českou knihu těžkou krizí. Do osobní tragédie se dostává V. Thám. Středem všech obrozenských snah zůstává i nadále Kramériova Česká expedice. Tento díl uzavírá požár Dobrušky, v němž Věk ztrácí domov i jmění a zachraňuje jen holý život svůj a své rodiny

ALois Jirasek zpracoval příběh Plšků z kroniky "U nás" na žádost Jana Jakubce jako samostatnou povídku, jež však nebyla za jeho života otištěna. Vázán rozsahem, zkrátil, eventualně vypustil některé pasáže, typické pro své umění, zejména pak zkrátil podstatně závěr příkladný nejenpro Plška, ale všechen náš lid. Proto při vydání, netísněni místem, vybrali jsme Plškův příběh přímo z kroniky v podstatě nezkrácený.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Obsahuje: Obětovaný. Ze zlatého věku v Čechách

Kronika z fiktivního města Padolí, jemuž se stal předlouhou autorův rodný Hronov, se odehrává v první polovině 19. století, v době předcházející revolučnímu roku 1848. Hlavní postavou je zde netypicky katolický kněz Havlovický, který řeší nejen osobní problémy obyvatel Padolí, ale snaží se i o ekonomický a vlastenecký rozvoj městečka.

U rytířů - Na staré poště - Filozofská historie

V trilogii Mezi proudy Jirásek pojímá již husitství jako hnutí masové, lidové. Nelíčí zde proto na prvním místě jednotlivce, ale masu lidu, v níž hnutí vzklíčilo a vzrostlo.

Knižní vydání Jiráskovy historické hry o 5 jednáních, která se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. Doslov napsal Antonín Dvořák.

V trilogii jsou popsány počátky českého odboje proti německému utlačování za doby krále Václava IV. Do tří hlasů vypráví o nástupu českého lidu do boje a vrcholí dosáhnutím tří hlasů na univerzitě.

Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku zabrutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná.

Společné vydání dvou Jiráskových novel: MARYLA, jež je vedle "Filosovské historie" snad druhou Jiráskovou nejrozkošnější novelou, překypující šťastným, ryze jiráskovským humorem. Bylo jistě velkým uměním už jen nalézt dobu v husitství, jež by se pro takovou hravou a smavou novelu hodila. Ale Jirásek ji našel: dobu správcovství Jiříka z Poděbrad. Dobu, kdy dobouřily boje minulé a kdy nezačaly ještě boje budoucí. Maryla přímo kypí ryze historickým pozadím i osobami, již v ní nalézáme řadu nejzákladnějších Jiráskových představ a názorů na dobu husitskou, na které potom postavil i svá veliká díla. Dávala-li pak "Maryla" jeden pohled na dobu správcování Jiřího z Poděbrad, povídka ZEMANKA poskytuje takřka opačný, ač vznikla ve stejné době a jedná o téže době. Jirásek jako by zde, až v krutě smutné povídce, chtěl podat přímo dialektický protiobraz téže doby.

Děj se odehrává v letech 1723 – 1729 na tvrzi Skalce, později v Praze. Román je obrazem doby vítězné katolické protireformace. Byl napsán v letech 1912–1913. Jirásek objektivně podává obraz společnosti 18. století, kdy dochází k násilné rekatolizaci a jiné než katolické náboženství jeutiskováno.

Posmrtné souborné dílo českého klasika obsahuje Básně z mládí, Povídky z hor (první Jiráskova próza, obrázky ze života lidu tam u nich na Hronovsku), Petr Kmínek (povídku z prostředí českého maloměsta), Povídku z archivu a Jiráskův projev ze dne 20. srpna 1911, který pronesl z okna vily "Vesna" ke slavnostnímu průvodu o jeho šedesátých narozeninách v Hronově.

Knížete Piccolominiho zastihne na cestě sněhová vichřice a proto hledá přístřeší ve vesnici. Zastaví Na skalce, kde již dlouho žije rodina Skaláků, kteří jsou vzdělanými vyznavači církve bratrské. Kníže zahlédne mladé děvče a jde za ní...

Jiráskova povídka Na Chlumku je vlastně první prací našeho velkého spisovatele, kterou mu doprovodil svými kresbami jeho přítel Mikoláš Aleš. Ilustroval ji v září roku 1888. Poprvé vyšla v roce 1889 v knize Našim dětem.

Na šonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne od nedávna opět pevná mužská ruka – mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali jeho nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk Buchovec, přivezl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, která dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Šonov...

Historická epopej Proti všem zaujímá jistá specifika mezi romány Jiráskovy doby, a to především v autorově schopnosti maximální dějovosti a rozvinuté kronikářské stavby. V první části prózy Proti všem, nazvanou Skonání věku, vystupuje do popředí spíše element krajiny, část druhá,Kruciata, je především dějová, část závěrečná, Boží zástup, je počtem kapitol i rozsahem nejkratší, ale je dramatickým zakončením celého díla.

Odehrává se v rokokovém zámku pod hradem Potštejnem r. 1781. Hrabě Harbuval-Chamaré, pán na Potštejně, hledá na základě lidových pověstí ve zříceninách hradu poklad, objeví však na rozhodném místě sklepení, které bylo skrýší a tajnou modlitebnou evang. Bratří, a najde v něm poklad helvetský, šestidílnou bibli Kralickou a bratrský kalich. Evangelické emigranty, které náhodou ve stejný okamžik přistihne ve skrýši exjesuita P. Steydl, dává hrabě uvěznit, zachrání je však právě vydaný Toleranční patent. Příběhy jednotlivých postav románu jsou vylíčeny tak, aby ukázaly rozdíl mezi tmářstvím, náboženskou nesnášenlivostí a fanatismem vesničanů, podléhajících vlivu jesuity Steydla, a mezi osobní statečností a přemýšlivostí lidových tajných nekatolíků, kterých se zastává osvícenec MUDr. Kamenický. Hrabě Chamaré je představitelem odumírající šlechty.

V cizích službách s podtitulem Ze zlatého věku v Čechách popisuje dobu na samém začátku 16. století, v době vlády krále Vladislava II., nástupce Jiřího z Poděbrad, dobu kdy husitská tradice ještě byla stále nejen živá, ale i vládnoucí. Ale v jaké podobě! Nová ve středověku neobvyklásvoboda husitství se tu zvrhá v uvolnění všech řádů, v nevázanost zejména vyšších dvou stavů: panského a rytířského. Smích si tu, v Jiráskově knize, jak bylo tehdy i ve skutečnosti, tropí příslušníci těch dvou stavů z králova zákazu bojových výjezdů do ciziny. Ne z třídní neb politické opozice, nýbrž právě jen že je jim takto lacino dobytý zisk a kořist více než dobro země. A slouží tito zemani a páni vojensky komukoliv a třebas i proti sobě, a jsouce v míru přáteli a v nejlepší shodě, v zjednané vojenské službě jsou stejně ochotni bít jeden druhého a zabíjet se. A to tento pokles někdejších husitských bojovníků v pouhé žoldnéře, a dokonce v německých službách, povzbudilo Jiráska, aby na to ukázal, čím byla doba Vladislava II., krále "Dobře", jak se mu říkalo, kdy si u nás dělal každý co chtěl a země klesala.

Soubor dvou historických obrazů, ktré řadíme mezi raná Jiráskova díla. Slavný den se odehrává převážně v roce 1420. Mladá Maruše Krásova, husitka, se tajně vdá za pražského Němce Alberta a uprchne s ním. Pro své vyznání s nim zakusí mnoho nesnází. Když je její otec jako kacíř upálen ve Vratislavi, kam za ní přijel, cítí se vinna jeho smrtí a od Alberta odejde zpět do Prahy. Oba manželé se ještě jednou setkají jako nepřátelé při bitvě na Vítkově hoře. Konec a počátek se odehrává na hradě Litice v letech 1452-1453, kdy zde byl vězněn táborský kněz Václav Koranda. V okolí hradu působí Vavřinec z Březové a získává nové bratry do Bratrstva. Osudy a smýšlení těchto dvou se střetnou a různě proplétají s osudy místních obyvatel. Smrtí Korandy vše vyústí v konec táborského hnutí a počátek Jednoty bratrské.

Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, odkteré slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy..

Historický román, odehrávající se na Náchodsku v 18. století.

Historický příběh o vladykovi Václavu Šaškovi z Mezihoří a jeho cestách.

Hlavní postavou je mlynář Libor, osvobozený od poddanství, avšak stále nucený svítit panstvu lucernou na cestě k zámečku. Lucerna symbolizuje jeho ponížení, což ho naplňuje nenávistí. Když se ohlásí kněžna, toužící po změně ze života ve městě, mlynář je požádán, aby ji přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Libor odmítne splnit příkaz vrchního porazit starou lípu, což ho dostává do konfliktu. Kněžna, překvapená jeho odporem, si přeje setkat se s ním a využívá jeho povinnosti, aby mu nařídila svítit jí na cestě. Během cesty si povídají, kněžna ho přesvědčuje, aby šel do města, což se mu však nelíbí. Muzikanti se rozhodnou navštívit kněžnu a učitelský mládenec chce požádat o místo vesnického učitele. Hanička se schová do kmene lípy, stává se její součástí. Když se mlynář dozví, že vrchní chce pokácet lípu a odvést Haničku, rozzuří se na kněžnu, kterou obviňuje z úmyslu. Spěchá k lípě, kde se hádá s vrchním, ale kněžna se postaví na jeho stranu. Hanička se objevuje a příběh končí šťastně, když kněžna rozbije lucernu jako symbol poroby a uděluje učitelskému mládenci místo.

Divadelní hra z roku 1905 je vůbec nejhranější původní českou hrou všech dob. Odehrává se v historickém období před zrušením nevolnictví. Hlavní postavou je mlynář, který je povinen sloužit vrchnosti jako doprovod a svítit jim lucernou, od toho je odvozen název hry. Ve hře probíhá několik dějových linií: vztah mlynáře a kněžny, vztah mlynářovy schovanky s pohledným vodníkem, intriky zlého správce a ambice místního učitelského pomocníka.