Marie von Ebner-Eschenbachová Knihy

Marie von Ebner-Eschenbachová (1830-1916), rozená hraběnka Dubská, původem z moravských Zdislavic, je významnou představitelkou německy psané literatury z území Moravy. Ve své tvorbě využila důvěrného poznání různých prostředí, v nichž od dětství žila a jež měla na její psaní vliv. Je autorkou dramat, kratších i delších próz a aforismů. Za svou…

Marie Ebner-Eschenbachová (1830–1916), původně hraběnka Dubská, se narodila v moravských Zdislavicích, kde je také pohřbena. Svůj život prožila střídavě na Moravě a ve Vídni. Aby se mohla prosadit jako spisovatelka, musela překonat nejen nedůvěru a odpor své vlastní rodiny, včetně manžela, ale i celé tehdejší kulturní veřejnosti. Podařilo se jí to vrchovatě. Jako první ženě jí byl udělen čestný doktorát na Vídeňské univerzitě, a pět let před svou smrtí byla dokonce nominována na Nobelovu cenu za literaturu.Ve svých literárních počátcích se zaměřila na divadelní hry, později se věnovala psaní novel, povídek, krátkých příběhů a aforismů, které jsou dodnes platné. Krátké a trefné útvary, psané obratným a ostrým jazykem, svědčí o bystrém úsudku a schopnosti sarkasticky komentovat tehdejší společenské poměry.Po celý svůj dospělý život si vedla deníky, které byly v roce 100. výročí úmrtí prohlášeny archivní kulturní památkou. Výbor z těchto deníků zachycujících obyčejný život neobyčejné hraběnky nyní držíte v ruce.Navzdory stručnosti záznamů před námi vyrůstá velká osobnost, moudrá a mimořádně literárně nadaná autorka, osobitá a nebojácná umělkyně tvořící v posledních desetiletích rakousko-uherské monarchie.

Marie von Ebner-Eschenbach schrieb in der Überzeugung, ihre Worte könnten die Gedanken ihrer Zeit verändern. Ihre Aphorismen, in denen sie pointiert ihre Weltsicht formuliert, zeugen von ihrem Scharfsinn, ihrer Menschenkenntnis und ihrem Selbstbewusstsein als Frau. »Eine gescheite Frau hat Millionen geborener Feinde: – alle dummen Männer«, lautet eine ihrer Einsichten.

Der Roman 'Božena' schildert den Leidensweg einer böhmischen Magd vor dem Hintergrund sozialer und politischer Wirren. Marie von Ebner-Eschenbach demaskiert die Heuchelei des Bürgertums ebenso gnadenlos wie den mangelnden Realitätssinn des Adels. Obwohl die Geschichte versöhnlich und hoffnungsvoll endet - es bleibt doch ein bitterer Nachgeschmack.

Celé generace čtenářů znají tuto patrně nejznámější rakouskou povídku s námětem ze života zvířat, která se navíc díky několikerému zfilmování stala skutečnou klasickou literaturou. Marie von Ebner-Eschenbachová vypráví osud loveckého psa, kterého získá revírník Hopp výměnou za dvanáct lahví gdaňské třešňovice. Myslivci Hoppovi je jeho lovecký společník Krambambuli vším – jednoho dne však v lese dojde k opětovnému setkání s předchozím majitelem, potulným pijanem a pytlákem…

Das Gemeindekind Die Startbedingungen konnten für Pavel nicht schlechter sein, nachdem die Eltern wegen eines vom Vater begangenen Mordes ihrer Strafe zugeführt wurden. Er wird zum Musterbeispiel eines schwer erziehbaren Jungen. Erst nachdem er jahrelang Rückschläge überwinden musste, wandelt sich das von den Anderen verstoßene Gemeindekind zu einem rechtschaffenden Mitbürger.

In einer Grillparzer nahen Haltung sagt Marie von Ebner-Eschenbach in einem Aphorismus: »Die Treue ist etwas so Heiliges, dass sie sogar einem unrechtmäßigen Verhältnisse Weihe verleiht.« Der herausfordernde Sinn dieses Satzes lässt sich nicht nur an der scharf gesellschaftskritischen Novelle »Er lasst die Hand küssen«, sondern auch an der bekanntesten Tiergeschichte der deutschsprachigen Literatur überprüfen, die diesem Bändchen den Titel gibt. Mit Erinnerungen an die Dichterin von Franz Dubsky. - Text in neuer Rechtschreibung