Multatuli Poradie kníh (chronologicky)

"Woutertje Pieterse" (or The History of Walter Pieterse) by Multatuli was his second novel and published posthumously in 1890. It is also the most famous work by the author after "Max Havelaar." The history of Wouter Pieterse appeared as fragments in the Ideas, which also forms an organic whole with it. The story is about a dreamy and poetic msterdam boy, Wouter Pieterse, who grows up in a middle-class environment in the French period . The philistinism of his surroundings and curiosity of Wouter often come into conflict, and forms the main theme of the book. Eduard Douwes Dekker (2 March 1820 - 19 February 1887), better known by his pen name Multatuli (from Latin multa tuli, "I have suffered much"), was a Dutch writer famous for his satirical novel, Max Havelaar (1860), which denounced the abuses of colonialism in the Dutch East Indies (today's Indonesia).

Die Buchreihe TREDITION CLASSICS widmet sich der Wiederveröffentlichung bedeutender Werke aus zwei Jahrtausenden, die oft vergriffen sind. Ziel ist es, 100.000 Klassiker der Weltliteratur in gedruckter Form zugänglich zu machen. Diese Initiative unterstützt vorwiegend gemeinnützige Literaturprojekte, deren Arbeit durch den Verkauf der Bücher finanziert wird. TREDITION CLASSICS bietet somit nicht nur einen Zugang zu bedeutenden literarischen Schätzen, sondern fördert auch die kulturelle Vielfalt und den Erhalt literarischen Erbes.

Verhalen van binnen- en buitenlandse auteurs.

Verzamelde werken VII (Garmond-Editie), *Ideën*, 1047 t/m 1080, waarin Multatuli *De geschiedenis van Wouter Pieterse*, begonnen in VW III, voortzet. Multatuli benadrukte dat *Woutertje Pieterse* geen roman is. Het verhaal is door de ideeen heen gevlochten en wordt afgewisseld met verhandelingen over, bijvoorbeeld, de Nederlandse taal, het Hollandse dijkenstelsel, tips voor een nieuwe manier van taalbeschowing en het verschil tussen ij en y. Multatuli hanteert graag sarcasme om domheden op de korrel te nemen. Bijzonder is ook dat hij vaak verwijst naar eerdere Ideën, en heeft dan ook het nummer paraat. Hij blijft zich verbazen en beklagen over het zwijgen en gebrek aan actie van de politiek en zijn publiek als reactie op zijn werk. Eduard Douwes Dekker (1820-1887), Nederlands schrijver, bekend onder het pseudoniem Multatuli (Latijn voor 'ik heb veel gedragen'). Douwes Dekker was van 1840 tot 1856 koloniaal ambtenaar in Nederlands-Indië (Indonesië). Na een conflict met zijn superieuren keerde Douwes Dekker miskend en berooid terug naar Europa. Zijn bekendste werk, Max Havelaar (1860), is een felle aanklacht tegen misstanden onder het koloniaal bewind en de inlandse regenten. Later publiceerde hij Ideën, met daarin de roman Woutertje Pieterse, toneelstukken en vele brieven. Door zijn humor, stylistische capaciteiten en zijn sociaal engagement is Multatuli ook nu nog een veel en graag gelezen auteur.

Bundel brieven, sprookjes, parabels en verhalen.

Satirische bespiegelingen over maatschappelijke specialisatie, met name in de politiek.

Max Havelaar, neboli, Kávová burza nizozemské obchodní společnosti. Slavný román nizozemského spisovatele – někdejšího úředníka vnitřní správy nizozemské Východní Indie (tj. dnešní Indonésie), upozorňujícího na bídu domorodého obyvatelstva a na nešvary holandské koloniální správy – je úděsným svědectvím o poměrech v nizozemských východoindických državách v polovině minulého století. Vyprávění o spravedlivém muži, který bojuje proti křivdám, korupci a intrikám, napsal autor na podkladě trpkých zkušeností. Dílo originálního stylu je podepsáno výstižným latinským pseudonymem „multa tuli – mnoho jsem trpěl“.

Roy Edwards's vibrant translation conveys the satirical and innovative style of Multatuli's autobiographical polemic. In his introduction, R. P. Meijer discusses the author's tempestuous life and career, the controversy the novel aroused and its unusual narrative structure.

Max Havelaar: dražební řízení v holandské obchodní společnosti. Slavný román nizozemského spisovatele – někdejšího úředníka vnitřní správy nizozemské Východní Indie (tj. dnešní Indonésie), upozorňujícího na bídu domorodého obyvatelstva a na nešvary holandské koloniální správy – je úděsným svědectvím o poměrech v nizozemských východoindických državách v polovině minulého století. Vyprávění o spravedlivém muži, který bojuje proti křivdám, korupci a intrikám, napsal autor na podkladě trpkých zkušeností. Dílo originálního stylu je podepsáno výstižným latinským pseudonymem „multa tuli – mnoho jsem trpěl“.

„Příběh malého Waltra Pieterse“ je románový celek jasně autobiografických rysů, obsažený v sedmisvazkových autorových „Myšlenkách“. Tato kniha o bloudění mladé bytosti, toužící po dobru, ohrožované nejedním zlem a zachráněné vždyznovu tajemnou Fancy – básníkovým zosobněním světa poezie, není však jen zbeletrisovanou studií dětství a dospívání. Jak se od autora „Maxe Havelaara“ (díla, které odhalilo zrůdnost holandské politiky v koloniích a přimělo celý národ k ohromnému protestu) nedalo ani jinak čekat, nastavil i v tomto příběhu kritické zrcadlo svému prostředí a své době a vykreslil v něm realisticky nejen ovzduší nemajetné amsterodamské rodiny, žijící a vychovávající své děti v začarovaném kruhu všemožných předsudků a nezdravé poníženosti před mocnými, nýbrž i mnohem přirozenější život příslušníků chudiny, představované pradlenou a její dcerou. S těmito hlavními hrdiny poznáváme i zbohatlicky nadutou, necitelnou a omezenou kupeckou rodinu Kopperlithů, prostého dobráka pátera Jansena, vzdělaného poctivce doktora Holsmu, hloupého učitele – a dohromady máme před sebou obraz celé tehdejší holandské společnosti, obraz živý, jasný, platný, i když jeho autor pouze odkryl chyby, ale nedovedl najít východisko. Z „Myšlenek“ vybral J. van den Bergh von Eysinga-Elias.