Boris Leont jevič Gorbatov Knihy

Boris Gorbatov (1908-1954) bol jedným z prvých, kto v literárnom diele stelesnil mohutnú búrku odporu, vzdoru a viery, ktorú vyvolal vpád nemeckých fašistických vojsk do pokojných rovín Ukrajiny. Dej románu sa sústreďuje na rodinu starého robotníka Tarasa Jacenka a na jeho odvážny zápas s okupantmi, ako aj s chytráctvom a podlosťou niektorých jedincov. Těžké dramatické ovzdušie príbehu, ktorého dej sa odohráva akoby v príšeří, z ktorého sa ozýva len pridušený šepot, výstrely, kroky hliadok a sténanie mučených ľudí, zodpovedá aj zvláštnej rytmickej stavbe románu: takmer každá kapitola začína vetou, ktorou končí predchádzajúca, čo pripomína strofy akéhosi chmurného, hrdinského ľudového baladu.

Třináct povídek o letech 1935-1936, kdy sovětští zeměpisci, geologové, meteorologové a vojenští odborníci začínali prozkoumávat a civilizovat neprobádanou tundru, napsal autor jako ohlas na vlnu nadšení pro objevné práce v polárních oblastech, která tehdy zachvátila celý Sovětský svaz. Hrdiny povídek jsou dělníci, inženýři, lékaři, kteří všemi prostředky a s nesmírnou obětavostí bojují s přírodou a domorodému obyvatelstvu otvírají cestu k civilizaci.

Román o tom, jak v 30. letech vznikalo na Donbasu a v celé ukrajinské uhelné pánvi soutěžení a stachanovské hnutí. Spojovacím motivem je pracovní, politický a morální růst dvou komsomolců, od jejich příchodu na důl, přes jejich nováčkovskou bezradnost, přátelský boj s konservativností starých hornických mistrů, odmítajících mechanisaci, až k překonání Stachanovova rekordu. Celý román vyznívá v myšlenku, že pracovní rekordy nelze považovat za náhodu, ale je třeba usilovat o ně jako o samozřejmý pracovní průměr - výsledek součinnosti dělby práce, zavádění nejpokrokovějších metod, odstraňování rovnostářství a byrokratismu a nejužší vzájemné soudružské pomoci.