Výber z diela. Autor debutoval zbierkou Host do domu, v ktorej vyslovil dôverný, láskyplný vzťah nielen k ľuďom, ale aj k prírode a k veciam. Kniha je vyjadrením ideálu harmonického sveta a krásy každodenného života a jej zvláštnym poetickým znakom je hojný výskyt personifikácie.
Těžká hodina - Wolkerova najvýznamnejšia zbierka, obsahuje najtypickejšie básne proletárskej poézie. Wolker tu rozvinul sociálnu baladu, ktorá má teraz úplne inú podobu ako v 19. storočí. U Erbena je človek zdrvený silou osudu a nemohol sa brániť, naopak u Wolkera je človek zdrvený sociálnymi problémami, ale môže sa brániť. Celá zbierka je veľmi silne lavicovo ladená, je pesimistická – zaoberá sa sociálnymi problémami. Wolker sa v tejto zbierke stotožňuje s programom proletárskeho kolektivizmu. Balady sa odohrávajú v mestskom prostredí, vykresľuje tu zlé sociálne pomery.
Výbor z málo známé korespondence přátelům i láskám, z povídek a útržku básní stále oblíbeného básníka je sestaven na základe scénáře pořadu, který před 20 lety uváděly Reduta a Viola.
To, že kominík nosí štěstí, vědí všichni lidé a hlavně ti, kteří mají na šatech knoflíky. Věděl to i chudý sirotek Jeník. U svého roztrhaného kabátku ale žádný knoflík neměl, a tak se mu štěstí vyhýbalo. Jednoho dne se mu poštěstilo jeden knoflík získat, pravda, trošku nepoctivě. Přál si zámek na skleněné hoře a pomeranč. Ani jedno z toho sice nezískal, ale štěstí mu ten nalezený knoflík nakonec přece jen přinesl…
Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
Úvodní esej, výběr z básní, pásmo o životě a tvorbě a dokumentární obrazový materiál staví před čtenáře lidskou i tvůrčí podobu básníka, jenž se přes předčasnou smrt stačil trvale zapsat do vědomí a srdcí milovníků poezie. Vydavatel: Československý spisovatel - Praha, 1964.
I rané texty, za které autor ještě nenese plnou literární odpovědnost, mohou být strhující. Výbor mladistvých próz Jiřího Wolkra je uveden dvěma takřka neznámými pohádkami (jde ale spíše o texty pro dospělého čtenáře). Zvláště titulní pohádka upoutá svou pochmurnou, podmanivou atmosférou. Dále jsou zahrnuty básně v próze, z nichž některé se čas od času objevují ve výborech z básníkova díla, zde jsou však uvedeny v plném rozsahu. Na závěr je zařazeno několik povídek s různými náladami i náměty, ať už jsou to nemocní hudebníci hrající pod rouškou noci, zuřivá rozkoš s neznámou na lesním palouku vedoucí na pokraj šílenství, nebo děti měnící se v odvodní komisi. Atmosféru doplňují linoryty mladé japonské ilustrátorky Nanako Ishida.
