Maxim Gorkij Knihy

Málokto poznal tak zblízka a na vlastnej koži život chudoby v cárskom Rusku ako on. Gorkij sa narodil v Nižnom Novgorode. Jeho otec, stolár, zomrel, keď mal syn štyri roky. Chlapec s matkou sa presťahovali k starému otcovi Kaširinovi, majiteľovi farbiarskej dielne. To bolo prostredie, ktoré budúcehospisovateľa veľmi ovplyvnilo. v osobe starého otca a jeho synov, matkiných bratov, spoznával stelesnenú hrabivosť, lakomstvo,život podriadený peniazom a majetku. Tento zážitok bol taký hlboký, že sa k nemu vracia a overuje si ho po celý život, preto tak často zobrazuje postavy odľúdštené túžbou po majetku a peniazoch...

Život Klima Samgina (1925-36) je nedokončená tetralógia, ktorou sa Gorkij chcel vyrovnať Dostojevského Bratom Karamazovovým. Táto románová epopeja býva považovaná za Gorkého vrcholné dielo, ktoré bolo pre svoju komplikovanosť dlhodobo prehliadané. Na osude hlavného hrdinu Klima Samgina sú vykreslené osudy ruského intelektuála od 70. rokov 19. storočia do roku 1917.

Autorova románová prvotina je tragickým príbehom dobrého a charakterného kupeckého syna, ktorého zničilo zatuchlé prostredie jeho rodiny a triedy. Príbeh človeka, ktorý nezapadal a vlastne ani nechcel zapadnúť medzi sebe podobných. Je to tiež ukážka ruskej spoločnosti doby, v ktorej sa dej odohráva, a vhľad do ošemetnosti rodinných vzťahov.

Obsahuje: Dievča a smrť -- Povesť o Markovi -- Zhovory víly a pastiera -- Pieseň babky a ňaňky Eugénie -- Piesne moldavskej dievčiny -- Balada o grófke Hélène de Coursie -- Náreky Felicaty -- Ilermi.

Poviedky od ruského spisovateľa Maxima Gorkija, ktoré spája spoločná téma - láska. Z obsahu: O maličkej víle a mladom pastierovi, Žena s modrými očami, Poštár, Dora, Vetroplach a veľa iných

Prvý román zamýšľaného cyklu o živote ruského provinčného malomesta od zrušenia nevoľníctva v roku 1861 až po temné roky po revolúcii v roku 1905. Autor sa kriticky stavia k prázdnote, potenciálnej reakčnosti a hnilobnému ničnedelaniu malodušných malomestčanov v predvečer a v priebehu revolučného roku 1905. Na postave rváča, výtržníka a neskôr aj vraha podáva obraz anarchistického individualizmu a upozorňuje na zlo skrývajúce sa v uraženom a zdivočelom malomestčanovi.

Kniha Moje univerzity je knihou mučivých otázok o láske, milosrdenstve, pokore, násilí človeka na človeku, zmysle života a hľadaní odpovedí na nich. Gorkij ukazuje, že život sám ponúka konfrontáciu názorov a viac ako knihy reálne dokazuje pravdivosť niektorých a idealistickosť iných. Mrazivo výstižne znie názor jedného z múdrych ľudí, s ktorými život Gorkého na chvíľu spojil: „Škoda, že tento ľud zabíja svojich najlepších! Človek má pocit, že sa ich bojí. Nepasujú mu, ako tu vravia.“ Toto je jedna zo strašných právd, ktoré Gorkému odhalila jeho živá univerzita, možno jedna z tých, čo ho viedli k výberu pseudonymu Gorkij – Trpký. Je to pravda, ktorou sa vlastne končí novela Moje univerzity a ktorá vyháňa mladého Alexeja Peškova na putovanie po Rusku, keď sa začína najšťastnejšie obdobie jeho života.

V románe Matka Gorkij neobyčajne starostlivo vykreslil charakter každej postavy: hrdinu nových čias, robotníka-revolucionára Pavla Vlasova a jeho matku, ubitú ťažkým životom, nesmelú, zakríknutú ženu, ktorá sa pod vplyvom svojho syna mení na odvážnu bojovníčku za práva proletariátu. Jednoduchá dejová línia dáva neobyčajne plasticky vyniknúť jednotlivým postavám. Matka je románom tendenčným, uvedomele straníckym a zároveň prvým románom, ktorý spája v sebe všetky prvky socialistického realizmu.

Život Klima Samgina (1925-36) je nedokončená tetralógia, ktorou sa Gorkij chcel vyrovnať Dostojevského Bratom Karamazovovým. Táto románová epopeja býva považovaná za Gorkého vrcholné dielo, ktoré bolo pre svoju komplikovanosť dlhé roky prehliadané. Na osude hlavného hrdinu Klima Samgina sú zobrazené osudy ruského intelektuála od 70. rokov 19. storočia do roku 1917.

Výber najkrajších Gorkého poviedok na téma láska: Stará Izergiľ, O maličkej víle a mladom pastierovi, Žena s modrými očami, Na pltiach, Niekoľko pokazených chvíľ, Poštár, Maľva, Žena, Svetlosivá alebo belasá, Šťastie, Pochábeľ, O prvej láske, O neopätovanej láske, Dora. (2. vydanie)

2. zväzok Spisov Maxima Gorkého. Obsahuje bibliografické poznámky a vysvetlivky.

Makar Čudra je starý cigáň, ktorý rozpráva príbeh lásky zlodeja koní Lojka Zobara

Podtitul: Prvá časť autobiografickej trilógie. Obsahuje štúdiu od Ivana Slimáka.

Doslov napísala Ema Panovová. Obsahuje Bibliografické poznámky a vysvetlivky.

Program představení Národního divadla. Premiéra 27. a 28. října 2021. Režie Jan Frič, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Marek Cpin, světelný design Přemysl Janda, hudba Jakub Kudláč. Hrají: Zuzana Stivínová, Pavla Beretová, Šimon Krupa, Petr Vančura, Jana Pidrmanová. Předmluvy Josefína Formanová, Ivana Ryčlová, Taťjana Vladimirovna Malcevová. Obsahuje též text divadelní hry.

Výbor textů pro 21. století. Obsah: Píseň o sokolovi Drožkář Stařena Izergil Stříbrné kování Žena s modrýma očima Idyla Maloměšťáci Matka Město Žlutého ďábla Zpověď Městečko Okurov Zrození Člověka O Židech Život Klima Samgina Výňatek z korespondence Alexeja Maximovičove Peškova (Gorkého) s Antonem Pavlovičem Čechovem 1889-1899 Ivo Pospíšil: Maxim Gorkij: vynořování epoch z hlubin zapomnění

Vlastní životopis ruského autora Maxima Gorkého. Byl tulákem po širé Rusi, jenž prošel mnoha zaměstnáními, pohyboval se v kruzích revolucionářů včetně bolševiků a od devadesátých let byl literárně činný. Svou znalost života v nejnižších a nejbědnějších vrstvách zapisoval. Dal zaznít tónům beznaděje a zoufalství i vášnivému volání po opravdu lidském životě, jež odmítalo tento způsob existence nehodný člověka.

Je to hra o lidech, kterým se jako vlku les a býku pastva zdá celá země místem, kde je možno jíst ... - Tak charakterizoval autor svou hru z r. 1904, ve které zaútočil na tu část ruské inteligence kolem roku 1905, jež pro pohodlný život opustila revoluční ideje a stávala se tak brzdou revolučního úsilí lidu, a zachytil pozvolný přerod v myšlení jednotlivců, kteří si začínají uvědomovat, že místo člověka skutečně vzdělaného je po boku dělného lidu.

Novela, v níž s neobyčejnou psychologickou jemností a satiricky zahroceným humorem je líčen milostný příběh impulsivně citové, životem opojené dívky - dcery statkáře a jejího nápadníka - racionálního theoretika života, docenta Polkanova. V příběhu je zachyceno ovzduší Ruska devadesátých let, věčné spory idealismu s materialismem, z nichž autor dává vítězit skutečnému životu.

Život Klima Samgina (1925-36) je nedokončená tetralogie, kterou se Gorkij chtěl vyrovnat Dostojevského Bratrům Karamazovovým. Tato románová epopej bývá považována za Gorkého vrcholné dílo, které bylo pro svou komplikovanost dlouho přehlíženo. Na osudu hlavního hrdiny Klima Samgina jsou líčeny osudy ruského intelektuála od 70. let 19. století do roku 1917.

Autor se vrací v této próze (vydána po prvé 1913) do vlastního dětství a líčí nám ruskou společnost na počátku 2. pol. 19. stol. Vypravuje o těžkém životě ruského lidu, o jeho bídě a kulturní zaostalosti. Světlou postavou příběhu je Gorkého babička, žena dobrého srdce, vypravěčkakrásných lid. pohádek. Kniha, jež dovede tak reálně vidět tíživou hospodář. situaci pracujícího člověka a z ní vyrůstající mravní bídu, je naplněna vírou v lepší,svobodný a radostný život, jenž musí určitě přijít.

Příběh Nikolaje Nazarova je součástí obrazu doby, která připravuje půdu pro budoucí revoluci, kdy se už po celé širé Rusi objevují lidé, kteří přemýšlejí, hledají, sní, ... tento příběh je dobově blízký Gorkého slavnému románu Podnik Artamonových, snad je jeho přezvěstí a každopádně je skvělou ukázkou jeho vypravěčského umění. (z doslovu Josefa Kadlece)

Povídky: Jednou na podzim, Píseň o sokolu, Na vorech, Konovalov, Boles, Zazubrina, Z nudy, V stepi, O čertu, Ještě o čertu. Edice: Světová knihovna; č. 206-8

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Kniha podává dokumentární materiál, z velké většiny dosud neuveřejněný, o setkáních, korespondenci a vzájemných výrocích obou spisovatelů - doklady nejen vřelého a úctyplného vztahu jednoho k druhému, ale doklady především o tom, jak na Čechovovu pozorovatelskou citlivost, kritičnost avyzrálou životní moudrost, trpící nedostatkem organického sepětí s dělnickou třídou, navázal Gorkij na vyšším vývojovém stupni. Materiály, týkající se převážně dramatické a beletristické tvorby, jsou doplněny výroky, kterými se Čechov i Gorkij jeden o druhém vyslovovali v dopisech jiným osobám i v článcích a memoárech jak z doby osobního styku (1898-1904), tak i z let následujících. Chronologický přehled, zahrnutý v "Dodatcích", obsahuje nejdůležitější fakta ze života a činnosti spisovatelů, data setkání a themata jejich vzájemné korespondence.

Výbor povídek z Gorkého tuláckého období (Jednou na podzim, Můj souputník, Příhoda se sponami, Boles, V stepi, Konovalov, Dvacet šest a jedna, Zrození člověka, Odchod ledů, Na parníku, Žena, Nebožtík, Boží dopuštění, Večer uSuchomjatkina, Kniha, Štěstí, Milý člověk, Psoty Lopoty, NaČangulu, Šprýmař, Nesouhlasím, Cizí lidé, O první lásce) , založených na autentických zážitcích, které autor nasbíral na svých toulkách po jižním Rusku. V námětech otřesných, vytěžených z krizí lidí na dně existence, i v námětech lehce groteskních defiluje galerie lidských typů ze spodiny společnosti, lidí deklasovaných a přitom silných individualit.

Poema, vzniklá na počátku spisovatelovy tvorby (1892) a jedna z mála dochovaných a uveřejněných básnických prací velkého prozaika a dramatika, vychází po prvé v českém překladu. Námět lidové zkazky (bezcitný král odsoudí z rozmaru k smrti dívku, před jejímž mládím a láskou k životuustoupí sama Smrt) učinil Gorkij oslavou síly lidské lásky, která vítězí nejen nad nepřátelskými silami přírody, ale i nad sociálním bezprávím, jež brání člověku žít a radovat se ze světských krás.

Životopisná trilogie od Maxima Gorkého je soubor tří svazků, které zachycují životní příběhy a osudy jednotlivců v kontextu ruské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Hlavní postavy, často odrážející autorovy vlastní zkušenosti, se potýkají s chudobou, nespravedlností a sociálními problémy. Gorkij se zaměřuje na psychologii postav a jejich vnitřní konflikty, což přispívá k hloubce a komplexnosti vyprávění. Trilogie se skládá z autobiografických prvků, které se prolínají s fikcí, a zkoumá témata jako je boj za přežití, touha po svobodě a hledání identity. Autor se snaží přiblížit čtenářům realitu života prostých lidí, jejich sny a zklamání, a zároveň kritizuje společenské struktury, které tyto osudy formují. Gorkijův jazyk je prostý, ale výstižný, což umožňuje čtenářům snadno se ztotožnit s postavami a jejich situacemi. Celá trilogie je významným příspěvkem k ruské literatuře a poskytuje cenný pohled na dobu, ve které vznikla.

Výbor z povídek (Zrození člověka, Jedou, "Psoty Lopoty", Desetník, Jednou na podzim, O první lásce, O neopětované lásce, Dvacet šest a jedna, Konovalov, Boles, Gubin, Nesouhlasí, V stepi, Na parníku, Vaňka Mazin, Poustevník, Zkazky o Itálii Vll, Xll, XIII, XXVI) spisovatele, který "se od dětství toulal po stepích, řekách, pobřežích, brlozích, cestách a necestách carského Ruska, sám byl jedním z jeho tuláků a přinesl si do literatury jejich zkušenost" (M. Drozda). Příběhy zlomených lidí v nejrůznějších životních prostředích, příběhy milostné prostoupené erotickou vitalitou, příběhy tuláků vyznávajících přírodní volnost v kontrastu s nesvobodným řádem společenským.

Básnická kronika Petrohradu. Výběr veršů i próz tematicky spjatých s Leningradem, bývalým Petrohradem. Jsou v něm zastoupeni A. S. Puškin, N. V. Gogol, A. Tolstoj, A. Blok, M. Gorkij, V. Majakovskij aj. Úryvky z děl jednotlivých autorů jsou provázeny historickým výkladem. Kniha je doplněna stručnými biografickými údaji o autorech, nástinem nejdůležitějších událostí v životě města, slovníčkem cizích slov a vysvětlivkami.

Cyklus mistrovských próz z let 1922-1924 (O neopětované lásce, Poustevník, O hrdinovi, O jednom románě, Karamora, Anekdota, O neobyčejných věcech, Blankytný život, Divadelní zkouška, O švábech). Jejich tématem je láska k ženě,láska k životu, rozpad osobnosti, tragika buržoazního individualismu, lidská existence odchýlená od normálního běhu života. V souhrnu jsou povídky svědectvím o složité době a zmatku starého ruského života, varováním před temnými stránkami minulosti. Některé z nich byly přípravnou prací autorovou k rozsáhlým románům, povídka O hrdinovi byla skicou k románu Život Klima Samgina. Svazek je volným pokračováním Gorkého povídek vydaných pod názvem Jednou na podzim (Odeon 1971).

Ve svých 17 letech se stal Gorkij pomocným dělníkem v Semjonově preclikárně. Preclikáři a pekaři podniku byli lidé ustrašení a pokorní, spoutaní předsudky, že zaměstnavatel je "pán", který je "krmí", že je třeba mít na paměti "čí chleba jíme" a pod. Mladý Gorkij jim čte a vypráví, snaží se vznítit v nich touhu po lepším životu. Majitel pekárny, vychytralý podivín, opilec a despota, neomezený vládce nad životy svých čtyřiceti zaměstnanců, vytrvale seznamoval Gorkého se svou "životní politikou": jedni musí pracovat, druhým je dáno, aby je vedli, tyli z nich. Nakonec se zedření a prací otupělí dělníci jednomyslně postavili proti zaměstnavateli. Osnovatelem stávky byl Gorkij. - Pekař Semjonov je prvním uměleckým zpracováním tohoto raného období proletářského boje. (Podle předml.)

Maxim Gorky, a prominent Russian writer and political activist, is celebrated for his impactful literature and was nominated for the Nobel Prize in Literature five times. His diverse experiences traveling across the Russian Empire and holding various jobs significantly shaped his writing style and themes. Gorky's work often reflects the struggles and resilience of the human spirit, drawing from the rich tapestry of his life experiences.

Románová historie ruské buržoazie, v které autor na třech generacích rodiny Artamonovových popisuje její bouřlivý zrod, období rozmachu a úpadku. První z generace, zpupný a bezohledný muž, staví na zapadlé vesnici továrnu a likviduje patriarchální způsob života. Jeho synové se stávají otroky otcova podniku, v němž se už projevují nové společenské síly. Rozvrat nastává i v rodinném a osobním životě rodiny, v jejích mravních principech. Ve třetím pokolení rozklad vrcholí a životaschopnost rodu zaniká.

Jde o tyto divadelní hry: 1.) Vassa Železnova 2.) Zykovovi 3.) Falešná mince 4.) Stařík 5.) Bulyčov a ti druzí 6.) Dostigajev a ti druzí

Městečko Okurov - Jednou z hlavních postav je rváč a výtržník Vavila Burmistrov, představitel měšťácké spodiny, který touží být za každou cenu zajímavý. Že žárlivosti zavraždí mladého básníka Simku Děvuškina. Kromě těchto dvou postav a prodejné dívky Lodky, která je milenkou obou, líčí povídka osud okurovského "filozofa" Tiunova a dalších měšťáků. Léto - líčí poměry po udušené revoluci roku 1905. Děj se odehrává na vsi. Hlavním hrdinou je profesionální revolucionář Jegor Trofimov, který je poslán na vesnici, aby tam vedl ilegálně socialistickou propagaci. Román končí odhalením skupiny, zatčením členů.

Výbor z bojových článků, projevů, polemik, otevřených dopisů a p., psaných "se svatou nenávistí ke kapitalistickému řádu a jeho znetvořující a ničivé úloze v soudobých dějinách lidstva - a s předvídavým nadšením nad velkolepým a hrdinským dílem, které konají pracující lidé v Sovět. svazu pod vedením bolševické strany, nad dílem, jež je "počátkem svět. renaissance" lidstva. Thematicky jsou velmi různorodé. Dotýkají se problémů sovět. kultury, práce komsomolské mládeže, významu Rudé armády, otázky uplatnění žen v soc. společnosti a mnoha jiných věcí: vždy však jasně ukazují kontrast mezi starým, dožívajícím člověkem buržoasním, a člověkem novým, socialistickým občanem Sovět. svazu. "Bojové články a výzvy, jež Gorkij psal před dvěma desetiletími a jejichž výbor vydáváme, jsou dosud pádnou, ostrou, rzí času nedotčenou zbraní v současném boji za mír."

Obsahuje : Mistr, 9.ledna, Mordvinka a Příběh z Makarova života.

Výbor z Gorkého činnosti literárně kritické a z jeho publicistiky o otázkách kulturních a estetických je rozdělen do 5 částí: I. je věnována vzpomínkám na vlastní literární začátky, II. Tolstému a Čechovovi, III. otázce svět. literatury a někt. projevům kultury západní, IV. problémům estetickým a kulturně historickým a V. charakteristickým jevům sovětské literatury a Rudé armádě, jakožto škole rovněž kulturně vychovávající nadějnou mládež.

Gorkij ve své začáteční tvorbě zachycuje a vyjadřuje všechno to, co prožívá při svém putování po Rusku. Těmito povídkami vstupuje tak do literatury i strašný život ruského lidu a jeho vrstvy nejubožejší - bosáků.