Alice Miller Knihy

Kniha renomované švýcarské psycholožky se zabývá definicí reality raného dětství a nutností ještě jasněji demonstrovat rozdíl mezi pocity viny a smutkem. S tím totiž souvisí palčivá a často opakovaná otázka rodičů, kteří mají o své děti upřímný a opravdový zájem: Co ještě můžeme pro své děti udělat, jakmile jsme si uvědomili, jak silně jsme vydáni napospas nutkání k opakování? Alice Millerová nabízí názorné a emocionální informace pro dítě v dospělém. Dokud si toto skryté dítě nesmí uvědomovat, co se mu dělo, je část jeho emocionálního života „zamrzlá“ a jeho vnímavost vůči pokořením dětství otupena. Veškeré apely na lásku, solidaritu a milosrdenství však zůstanou marné, není-li splněn tento důležitý předpoklad mezilidského vnímání a porozumění. Autorka v první části představuje „černou pedagogiku“, tedy výchovné metody, s nimiž vyrůstali naši rodiče a prarodiče. Ve druhé části popisuje dětství tří osob, drogově závislé ženy, politika a vraha dětí, kteří byli sami v dětství oběťmi těžkého ponižování a týrání.

Ve své první a nejznámější knize (dříve vydané pod názvem Dětství je drama) se Alice Millerová zabývá důsledky potlačování v osobní a sociální rovině, příčinami dětských psychických zranění a jejich profylaxí a nakonec i novými možnostmi a způsoby rozpouštění následků raných traumat. Zkušenosti s vlastní autoterapií a dalšími novějšími terapeutickými metodami v přístupu k dětství vedly autorku k upřesnění jejích dřívějších poznatků, které dokumentuje a ilustruje na mnoha konkrétních příkladech.

»Du sollst nicht merken« - nämlich: was dir in deiner Kindheit angetan wurde und was du in Wahrheit selbst tust - ist ein niemals ausgesprochenes, aber sehr früh verinnerlichtes Gebot, dessen Wirksamkeit im Unbewußten des einzelnen und der Gesellschaft Alice Miller zu beschreiben versucht. Ihre Analyse dieses Gebots führt sie zu einer grundsätzlichen Kritik an der Triebtheorie Sigmund Freuds. Die Wirksamkeit des Gebots »Du sollst nicht merken« zeigt sie anhand ihrer Analysen von Träumen, Märchen und literarischen Werken auf, wobei aus ihrer Auseinandersetzung mit dem Œuvre Franz Kafkas ein neues Kafka-Bild hervorgeht und implizit eine Theorie menschlicher Kreativität.

Rané emocionální zkušenosti zanechávají v těle stopy, které kódujeme jako informace a které v dospělosti ovlivňují náš způsob myšlení, cítění a jednání, ale naše vědomí je odmítá. Právě takto často vzniká bludný kruh násilí. O tom, jak ho prolomit, jak z emocionálního poznání vlastního příběhu proniknout k hlubšímu vědomí, píše Alice Millerová v této knize. V Procitnutí Evy nám vysvětluje příčiny pocitů, jimž často nerozumíme, a ukazuje možnost vyjít z naší nezaviněné nesvéprávnosti – k dobru dnešní i příštích generací.

Alice Miller wurde am 12. Januar 1923 in Polen geboren. Sie studierte in Basel Philosophie, Psychologie und Soziologie. Nach der Promotion machte sie in Zürich ihre Ausbildung zur Psychoanalytikerin und übte 20 Jahre lang diesen Beruf aus. 1980 gab sie ihre Praxis und Lehrtätigkeit auf, um zu schreiben. Seitdem veröffentlichte sie 13 Bücher, in denen sie die breite Öffentlichkeit mit den Ergebnissen ihrer Kindheitsforschungen bekannt machte. Sie verstand ihre Suche nach der Realität der Kindheit als einen scharfen Gegensatz zur Psychoanalyse, die in der alten Tradition das Kind beschuldigt und die Eltern schont. Alice Miller ist am 14. April 2010 im Alter von 87 Jahren verstorben.

Gemeinsame Leitthemen der in diesem Band enthaltenen drei Studien sind die Ursprünge des Selbstverlustes und Wege der Selbstfindung. Das Drama des begabten, das heißt sensiblen, wachen Kindes besteht darin, daß es schon früh Bedürfnisse seiner Eltern spürt und sich ihnen anpaßt, indem es lernt, seine intensivsten, aber unerwünschten Gefühle nicht zu fühlen. Obwohl diese „verpönten“ Gefühle später nicht immer vermieden werden können, bleiben sie doch abgespalten, das heißt: Der vitalste Teil des wahren Selbst wird nicht in die Persönlichkeit integriert. Das führt zu emotionaler Verunsicherung und Verarmung (Selbstverlust), die sich in der Depression ausdrücken oder aber in der Grandiosität abgewehrt werden. Die angeführten Beispiele sensibilisieren für das nicht artikulierte, hinter Idealisierungen verborgene Leiden des Kindes wie auch für die Tragik der nicht verfügbaren Eltern, die einst selbst verfügbare Kinder gewesen sind.

How do early experiences of love or suffering affect our adult relationships? What effect is child abuse likely to have on the victim's later life? How does hatred evolve and take root? How do people develop into cult leaders or political tyrants? Through the seven hypothetical scenarios and two essays that make up Paths of Life, Miller examines these questions and many others. Her narratives demonstrate that with knowledge and understanding of our past we have the power to change our future, freeing ourselves from the curse of repeating our parents' mistakes. In this, her eighth book, Alice Miller has given us yet another wise and profound study of the inestimable importance of childhood. "Alice Miller wrote the book on narcissistic parents and the havoc they wreak on children. Twenty years later, she's still on the case with a new book and even more radical ideas."--Mirabella

Exploring the profound impact of parental cruelty, this contemporary classic by Alice Miller delves into the dangerous consequences it can have on children. As a central work of the celebrated Swiss psychoanalyst, it sheds light on the psychological effects of abusive parenting and emphasizes the need for understanding and compassion in familial relationships.

What Fire is about how to continue as catastrophe crawls in, when the climate crisis has its grip on us all, the internet has been shut down, and the buildings are burning up. In her third collection, Alice Miller takes a fierce, unflinching look at the world we live in, at what we have made, and whether it is possible to change.