Jaroslav Střítecký Knihy

Publikácia je venovaná prínosu štyroch významných dramatikov viedenskej moderny — Hugo von Hofmannsthala, Arthura Schnitzlera, Hermanna Bahra a Karla Krause.

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Soubor pěti autobiografických novel (Příčina, 1975; Sklep, 1976; Dech, 1978; Chlad, 1981; Dítě, 1982), ve kterých se nejčtenější rakouský autor minulého i tohoto století vyrovnává formou "negativního" životopisu s traumaty, a současně zachycuje atmosféru poválečného Rakouska, je strhující tragikomickou výpovědí o světě. Bernhard hledá příčiny svého neštěstí, své plicní choroby, neutěšených rodinných poměrů i lidské nenávisti. Rozhodně si ale nebere servítky a bezohledně spílá všem, kteří jsou ochotni mu naslouchat.

Román Plechový bubínek (1959) přivedl Grasse na světovou scénu jako příběh hrdiny Oskara Matzeratha, který v Léčebném a zaopatřovacím ústavu sleduje svůj život od počátku století do doby adenauerovského Německa. Tento infantilní vypravěč, se svým plechovým bubínkem, se pohybuje mimo tradiční morálku a stává se jediným zdravým v prostředí lži a zločinu. Dílo šokovalo čtenáře svou otevřeností a bezohledností, přičemž otevřelo cestu poválečnému německému románu ke světovosti a zajistilo hrdinovi významné místo v moderní mytologii. Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem Gdaňské trilogie, která se soustředí na baltský přístav Danzig/Gdaňsk a období těsně předválečné a válečné. Hlavní postavou je Joachim Mahlke, outsider s mnoha handicapy, jehož nápadně velké Adamovo jablko zosobňuje jeho „cyranovský“ defekt. Snaží se o kompenzaci a touží stát se válečným hrdinou, což se mu podaří, když je jako velitel tanku dekorován válečným křížem. Na vrcholu své kariéry však dezertuje. Novela neřeší důvody jeho činu, ale vypráví o generaci, která byla spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Díky grotesknímu humoru a novelistické hutnosti se Kočka a myš stala jedním z nejčtenějších textů Güntera Grasse. V roce 1967 byl podle ní natočen stejnojmenný film.

Stefan Zweig (1881 – 1942) bol rakúsky spisovateľ, esejista a pacifista, ktorý sa zasadzoval za zjednotenú duchovnú Európu a harmóniu medzi národmi a kultúrami. Jeho život bol poznačený oboma svetovými vojnami; proti prvej sa postavil, zatiaľ čo druhá ho zlomila a viedla k jeho samovražde. Vo svojej literárnej činnosti neúnavne obhajoval právo na uznanie prirodzenosti človeka a odmietal pokrytectvo. Silne ovplyvnený Freudovou psychoanalýzou, zobrazoval postavy zmietané vášňami, od historických osobností po obyčajných ľudí. Po emigrácii do Spojeného kráľovstva a neskôr do Brazílie sa jeho život skončil tragicky, keď sa dozvedel o ničení kultúrnych hodnôt nacistami. V jeho románe je príbeh dievčiny, ktorá z monotónneho života v malej obci preniká do veľkomestskej smotánky, kde sa stáva krásavica obletovaná majetnými vrstovníkmi. Jej "opojenie z premeny" však netrvá dlho. Dielo je plné kontrastov, stereotypov a boja o priazeň, pričom dokonale vystihuje vnútorné prázdno, ktoré po vojne zasiahlo premýšľajúcich ľudí. Písané začiatkom tridsiatych rokov, dielo vyšlo až posmrtne v roku 1982, keď autorovi bránila v práci ekonomická a politická situácia v Európe.

Kassandra je dcéra Príama a Hécuby. Apolón sa do nej zamiloval a dal jej dar proroctva, no keď bola odmietnutá, pomstil sa tým, že jej určil, aby jej nikto neveril. Kassandra predpovedala pád Tróje, no Trójané sa jej posmievali. Na základe tohto mýtu autorka vytvára fascinujúcu analógiu medzi udalosťami opísanými v Ilias a napätým obdobím studenej vojny 20. storočia. Prorokyňa si neželá byť len hlasom Boha, ale túži predovšetkým po poznaní a sebaúcte. Z košíka, v ktorom je uväznená (metafora situácie ženy v patriarchálnej spoločnosti), predpovedá skazu, teda zničenie kultúry.

Dějiny a dějinnost : studie k problému jednoty a jednotlivého u Diltheye a Kanta.

Druhý svazek Studií a statí Jaroslava Stříteckého obsahuje celkem 40 textů. Zastoupeny jsou jak rozsáhlejší studie s poznámkovým aparátem, tak stati psané volněji. Mezi ně patří především autorovy předmluvy a doslovy k beletrii, časopisecké články i krátké glosy. Tematicky pokrývají všechny důležité vědní obory, do kterých Střítecký celý život přispívá: filozofii, historii, sociologii, muzikologii, estetiku i literární vědu.

Psychologický sociálně kritický román s kriminální zápletkou. Autor se zde zabývá rozborem složitého boje mezi konzervativismem a pokrokem v myšlení švýcarské inteligence.

Příběh Nelly Jordanové se odehrává ve třech časových rovinách,vzájemně se prolínajících,zabírá dobu od počátku let třicátých až do let sedmdesátých,tedy dobu od počátku fašismu v Německu až po fašismus v Chile.

Soubor próz známého německého spisovatele, určený dospělým, obsahuje vzpomínky z dětství (Když jsem byl malý kluk), detektivku (Emil a detektivové), sociálně kritickou satiru ve formě pohádky o hodném milionáři (Tři muži ve sněhu) a román z r. 1931 (Fabian), rozvíjející konflikt s dětstvím v rovině sociální i osobní.

Dech: Jedno rozhodnutí je třetí že čtveřice, v nichž spisovatel vzpomíná na své dětství a mládí. Popisuje vše, co těžce nemocný osmnáctiletý chlapec prožil v pokoji smrti, jeho vlastní rozhodnutí uzdravit se, jeho vůli k životu, rodinné vztahy, zejména postavu milovaného dědečka, katarzi, po níž se najde matka se synem, i společenské zlo, jež nepřestává působit ani na samé hranici života. Suverénní literární text až asketicky soustředěného vyjadřování není zde pouhou stylistickou záležitostí. Obsahuje tvůrčí stanovisko autorovo, spočívající v odmítnutí iluzí a ve snaze o vyproštění a přesné zachycení faktů. V tomto smysli je Dech jednou z nejzralejších ukázek Bernhardova díla.

Kateřina Blumová je obviněna z vraždy. Jak k tomu mohlo dojít v případě ženy, známé jako světice a „jeptiška“? Příběh napsal slavný německý autor na základě skutečné události a jako jeden z prvních v ní demaskoval zrůdný svět bulvárního žurnalismu a médií, jejichž moc dokáže zdeformovat život lidského jedince.