Amedeo Cencini Knihy

Po Dychu života prináša vydavateľstvo Serafín ďalšiu zaujímavú knihu Amedea Cenciniho o kňazskej a rehoľnej formácii: Strom života. Autor sa v nej pokúša zadefinovať formačný model, na ktorom možno vybudovať projekt trvalej formácie. V predchádzajúcej knihe pisateľ hovorí, že trvalá formácia je ochota mysle a srdca dať sa formovať životom počas celého života. Kniha Strom života predkladá integračný model, ktorý má schopnosť vyvolať vo formovanom človekovi práve takúto túžbu a schopnosť. Rodí sa z minulosti a z konštatovania a presvedčenia, že už samotný život, vlastná minulosť má formačnú funkciu a že Boh Otec pokračoval vo svojej stvoriteľskej činnosti aj pri stvárňovaní každého človeka prostredníctvom udalostí jeho života. Neexistuje situácia, ktorá by mohla predstavovať prekážku pre Božiu tvorivú a výchovnú činnosť. Aby bolo možné zrealizovať proces integrácie vlastnej minulosti a celého života, je potrebné venovať v priebehu počiatočnej formácie zvláštnu pedagogickú pozornosť pamäti. Práve práca s „pamäťou“ je nosným pilierom integračného modelu. Autor zároveň predkladá praktické cvičenia ako rozvíjať túto schopnosť, aby bola odrazom viery a Veľkonočného tajomstva v našom živote. A prečo práve Strom života? Kríž, vytesaný z dreva stromu Edenu, ako hovoria cirkevní otcovia, je „stromom života“. Celé dejiny spásy sa uskutočňujú medzi dvoma stromami: zakázaným stromom a stromom života. Amedeo Cencini zdôrazňuje, že na ceste duchovného dozrievania je dôležitý vzťah obidvoch stromov. Ak dokážeme integrovať naše zlo, stane sa súčasťou tajomstva, ktoré ho prekoná a postupne premení na lásku, odpustenie, hojný a plodný život, na pokornú a štedrú službu...; a na to je potrebná práve „pamäť viery“.

Ako z dieťaťa nevychovať tyrana, ktorý môže všetko? Ako mu dopriať slobodu pri rozhodovaní a zároveň ho viesť k zodpovednosti, ktorú v danom veku zvládne?

Dítě dnes stojí ve středu pozornosti možná víc, než by bylo zdrávo. Je tomu tak z více důvodů. V Evropě přibývá jedináčků a děti se stávají „vzácným zbožím“. Ale narůstá též rodičovský narcismus, který s sebou nese jak přílišnou touhu po tom, aby děti vynikly a byly úspěšné, tak i neschopnost klást na ně zdravé nároky a vést je k zodpovědnosti. Autor hledá rovnováhu mezi rodičovskou autoritou a spontánním růstem dítěte, mezi aktivním výchovným zasahováním a svobodou dítěte, která je nezbytná pro samostatný dospělý život. Jen pokud děti zažijí zdravě položené hranice, budou schopné respektovat pravidla mezilidského soužití.

Psychologie seberealizace a autoidentifikace v Bohu. „Poznat sebe sama je potřebou a povinností pro každého z nás. Člověk potřebuje vědět, kým je; nemůže žít, neobjeví-li, jaký má jeho život smysl. Jestliže nepozná svoji pravou hodnotu a důstojnost, riskuje pocit neúspěchu a nenaplnění.“ To jsou úvodní slova této neobyčejně svěží a moudré knihy, v níž nám autor nabízí různé úvahy, postřehy a otázky, které nám mohou pomoci při objektivním poznávání sebe sama.

Podtitul: Jak doprovázet mladé lidi k středobodu života. Hledat své místo v životě znamená vydat se na vnitřní putování směrem k jádru svého bytí a na něm postavit svou budoucnost. Autor v této knížce vysvětluje, co je jeho podstatou a objasňuje, jaký je jeho význam v rovině psychologické i v rovině víry. Všímá si, jak se k hledání středobodu staví mladí lidé, a načrtává cestu, jak doprovázet mladého člověka při jeho hledání.

Podtitul: Rozlišovat Boží působení v osobním životě. Křesťanská víra je opravdová pouze tehdy, když je osobní, hluboce propojena s každodenním životem a když vyznává Boha, který na našich životních cestách kráčí vedle nás. Neexistuje tedy jiný autentický způsob prožívání víry, než je neustálé hledání Boží přítomnosti a rozlišování Božího působení v našem životě. Kniha nabízí užitečné impulsy nejen těm, kteří doprovázejí mladé lidi, ale všem, kdo touží po tom, aby jejich vztah s Bohem byl stále živější a plodnější. Autor je uznávaným odborníkem na psychologii a psychoterapii, přednáší pastoraci pro povolání a výchovu k rozlišení povolání a vede kurzy aplikované psychologie pro formátory.

Příběh ztraceného a opět nalezeného povolání. Podobenství o marnotratném synu je nepochybně jedním z nejkrásnějších evangelních příběhů o usmíření. Autor však v této útlé knížce proniká o kousek dál a na pozadí dynamiky usmíření nám odhaluje i dynamiku zrodu povolání. Propojuje tak dvě skutečnosti, které se nekladou vždy vedle sebe – usmíření a povolání, přičemž za ten nejdůležitější prvek považuje právě jejich propojení. Usmíření je to, co povolání předchází, i to, co přichází po něm. Je jeho předpokladem, ale i zralým a chutným plodem. Právě povolání nás totiž smiřuje se sebou samými, s Otcem i s našimi bratry a sestrami.